Alexeje čekalo překvapení. Jeho přítelkyně Ludmila přišla s nápadem uspořádat u něj romantickou večeři. Kde vzala klíče od jeho bytu, byl muž velmi zvědavý. Když však přišel, byt byl čistý a Ludmila na něj čekala, krásně oblečená a s upravenými vlasy. “Dobrý večer,” zašeptala, “jak to jde v práci?
Připravila jsem večeři a chci, abys ocenil mé schopnosti. Pevně svého manžela objala. Alexeje toto příjemné překvapení potěšilo. Koneckonců se seznámili teprve nedávno. Jednou Ludmila zůstala přes noc u svého manžela. A tady to máte, romantická večeře. Ani se nestačil zeptat, kde vzala klíče od jeho bytu.
Oleksij obecně nemá ve zvyku brát si dívky k sobě domů. Tentokrát byly všechny jeho kamarádky doma. Neměl jsem koho navštívit. A tak neochotně odešel s Ludmilou do svého bytu. Nyní se dívka cítí jako doma. Ale Alexejovi se to nelíbí. Nemá žádné vážné úmysly. Jak o tom říct Ludmile?
Ale byl to příjemný večer, tak si nechtěl kazit náladu. Dívka se tedy přestěhovala do mužova bytu. Od té doby věřila, že má plné právo s ním žít. To, že její manžel mlčel, považovala za souhlas. Brzy si přestěhovala své věci. Alexej se musel vyrovnat s tím, že se z bytu odstěhovala a bude bydlet tady. Po nějaké době mu Ludmila řekla, že je těhotná.
Muži nezbylo nic jiného než ji požádat o ruku. A tak se také stalo. Žili v klidu a míru. Jeho žena se starala o domácnost a Oleksij chodil do práce. Od té doby, co mu dívka řekla, že je těhotná, už do práce nechodí. Jejímu manželovi to však nevadilo. Má rád, když je byt večer čistý a krásně voní. Někdy se zdá, že se mu tento život začal líbit.
Ludmilino břicho rostlo poměrně rychle. Oleksij se zeptal, jestli budou mít dvojčata. Jeho žena se nějak podezřele rychle zakulacovala. Když jsem se jednou večer vracel domů, uviděl jsem u jejich domu sanitku. Uvnitř se třásla. Běžel jsem do svého bytu.Ludmilu vedl lékař. Řekl jí, že se musí co nejdříve dostat na policejní stanici.
Alexej nemohl zjistit, co se jeho ženě stalo. Byl to teprve sedmý měsíc jejího těhotenství. Li Kar se na něj překvapeně podíval, ale nic neřekl. Oleksij šel se svou ženou, i když ta byla proti. Říkala, že by pro ni bylo jednodušší být sama. Nechtěla, aby ji manžel viděl mučit. Ale Oleksij ji neposlechl.
Dlouho čekal na chodbě. Pak k němu přišla sestra a blahopřála mu k narození syna. Muž zůstal nechápavě stát: “Jak to? Je teprve sedmý měsíc těhotenství, proč jsi porodila tak brzy? Sestra se na něj soucitně podívala a nabídla mu, že si promluví s lékařem. Ivan Grigorjevič vysvětlil, že se chlapec narodil včas, jak se patří.
Byl to třicátý osmý týden, takže všechno bylo v pořádku, krásný zdravý chlapec. Alexej pokýval hlavou a zeptal se, jestli může navštívit svou ženu. Lékař souhlasil. Muž šel na oddělení, kde Ludmila odpočívala. Právě ji přenesli z chodby na patře. Alexej se postavil a podíval se na svou ženu.
Čekal na vysvětlení. “Čí je to chlapec,” zeptal se přísně, “řekni mi to upřímně, jinak mě už neuvidíš. Ludmila přiznala, že dítě ve skutečnosti není jeho. Andrij prostě utekl, když se o těhotenství dozvěděl. Doma by ho matka takhle nepřijala. A pak jsem potkal Alexeje, kterého se mi podařilo oklamat.
Ale ta doba byla příliš dlouhá a on by se to nikdy nedozvěděl. Včera mi Andrej zavolal, že si všechno uvědomil, že chce zpátky ji i svého syna. O měsíc později se Alexej a Ludmila v tichosti rozvedli. Dívka se setkala se svým bývalým přítelem. Dnes Alexej opět hledá vydry.
