Když mi bylo 13 let, rodiče se rozvedli. Máma se snažila udělat všechno pro to, aby rodina zůstala pohromadě, ale táta měl velmi těžkou povahu. Od toho dne jsem otce už neviděla. Nezavolal, neposlal nám peníze.
A pak jsme zjistili, že si našel jinou ženu, mají děti a žijí šťastně až do smrti. Máma se mi po nějaké době přestala věnovat a já jsem zůstala úplně sama. Měl jsem prarodiče, ale navštěvoval jsem je velmi zřídka.Když babička zemřela, matka se vůbec nesnažila o důstojný odchod.
Jednoho večera dědeček řekl, že byt, ve kterém bydlíme, připadne mně. Bylo mi dvacet, když jsem se zamilovala do kluka ze sousedství. Jeho rodiče byli staří, ale on byl dobře vychovaný a měl všechny způsoby. S Jurou jsem se cítila velmi dobře.
Nikdy mě neopustil, když můj dědeček zemřel. Když mě požádal o ruku, neváhala jsem ani minutu. Po svatbě jsme se přestěhovali do domu manželových rodičů a pak se můj život změnil v noční můru.
Tchyně mě nenechala v klidu dýchat, dělala mi naschvály kvůli každé maličkosti. Rok po svatbě jsem porodila dítě. Jura byl šťastný, ale odmítal mi s dítětem pomáhat. Přestěhovali jsme se do bytu, který jsem dostala po dědečkovi, a Jura to využíval jako záminku, aby v případě nějaké hádky nebo skandálu mohl jít k rodičům.
Brzy mě to všechno přestalo bavit. Po další hádce, kdy se Jurij týden nevrátil domů, jsem prodala byt, vzala syna a odletěla prvním letadlem. Že jsem udělala chybu, jsem si uvědomila, až když se mé emoce uklidnily.
Po měsíci klidu jsem se chtěla vrátit, zavolala jsem manželovi, ale on mi řekl, že mě nepustí ke dveřím a že zítra podá žádost o rozvod a dítě mi vezme. Vůbec nevím, co mám teď dělat.
