-Nechce se ti spát? Nastěhovala se k cizímu muži!” řekla mi matka. – “Nemůžeš ještě chvíli počkat? Říkala jsem ti, že ti ho vrátím, stejně nemáš děti ani rodinu,” řekla sestra. A to byla poslední kapka mé trpělivosti. Žila jsem velmi skromně, vždycky jsem za sebou zhasínala, všechno jsem kupovala v obchodech ve slevách a oblékala se v second handech.
Šetřila jsem i na šamponech, balzámech a stylingových přípravcích. Nosím krátké vlasy, protože je to levnější. Nikdy jsem si nedovolila nic navíc, svým způsobem jsem byla jako bezdomovec, ale upravený. Žil jsem si svůj bláznivý sen, šetřil jsem peníze na dům.
Snila jsem o tom, jak se budu probouzet ve svém domě, jak budu ráno pít kávu na verandě, jak budu na svém pozemku sázet růže, aby mě chodily navštěvovat moje děti a vnoučata. Snila jsem o takovém malém ráji. Zatímco já jsem žil a počítal kopějky, všichni moji příbuzní a přátelé žili, užívali si života, užívali si všech výhod, kupovali si oblečení.
Pak se všichni odstěhovali, pak odešly děti a knihovna. To byl konec, zábava, bezstarostný život skončil. Někdo měl nějaké problémy, někdo potřeboval peníze a všichni přišli za mnou. Věděl jsem, komu se zpozdila výplata, kdo má nemocné dítě a kdo pokutu. Všichni si ji ochotně vzali, ale nechtěli ji splácet.
Jednou mě teta požádala o půjčku a za dva roky jsem dostala zpátky jen své peníze. A už tehdy jsem byla neodbytná a málem jsem u nich přespala. A teď už půjčuji peníze jen proti potvrzení o příjmu a se zálohou. Zavřel jsem svůj “obchod”. Už dávno bych si koupil dům pro sebe, kdybych nepůjčoval všem.
Před dvěma lety mě sestra požádala, abych jí půjčil peníze, protože neměli dost peněz na auto. Proč si brát peníze od banky a platit úroky za nic? Museli prodat svůj pozemek a potřebovali peníze hned. Slíbili, že mi je do čtyř měsíců vrátí. Dal jsem jim je, ale jako potvrzení jsem si vzal její pas.
Rok jsem čekal, až pozemek prodají, ale oni se rozhodli, že za ty peníze zrekonstruují byt, a pak potřebovali odjet na dovolenou. Odmítl jsem jí však dát svůj pas. Přes veškeré přemlouvání jsem ho nevrátil, věděl jsem jedno, kdybych to udělal, nikdy bych nedostal své peníze zpět.
Vrátil jsem je pod podmínkou, že na mě přepíší část svého bytu. Po dalších pěti měsících čekání jsem zjistil, že mi peníze nevrátí. Už jsem si našel vhodný dům. Znovu jsem požádala o vrácení peněz a sestra mi hrubě odpověděla a zavěsila. Prodal jsem část jejich bytu, která byla napsaná na mě.
Peníze jsem dostal zpět a konečně si koupil dům svých snů. Pravda, nikdo z mých příbuzných se mnou nekomunikuje, ale je mi to jedno. Ve čtyřiatřiceti letech mám konečně svůj vlastní koutek.
