Před několika lety jsem si vzala Pavla. Upřímně řečeno, bála jsem se, že jsme to uspěchali, protože náš vztah nebyl před svatbou ani vyzkoušený. Nebylo to pro nás tak důležité, protože jsme si byli jistí svými city a nedokázali jsme si představit život jeden bez druhého… nebo jsme si svůj život jen romantizovali.
Každopádně, když jsme byli svoji teprve půl roku, můj muž navrhl, abychom jeli na víkend k jeho rodičům na daču. Ráda jsem souhlasila, protože jsem vždycky milovala taková rodinná setkání.Hned první den v domě jeho rodičů mě Paša urazil natolik, že se tato cesta stala rozhodující v našem vztahu.
Už mnohokrát předtím jsem si všimla, že když se rozhodoval mezi naší rodinou a domem svých rodičů, vždycky si vybral své rodiče. Ne, chápu všechno, ale většina našich financí šla na zajištění tchánovců, i když by se zdálo, že žijí na venkově a moc toho nepotřebují, ale ne.
A v den, kdy jsme přijeli ke tchánovcům, začali u stolu mluvit o tom, že si chtějí koupit plazmovou televizi, a požádali o finanční pomoc na tento účel. S Pašou jsme šetřili na pračku a výlet do Karpat, protože jsme ještě neměli svatební cestu. Místo toho, aby to všechno vysvětlil mým rodičům, Paša řekl, že nevydělávám moc peněz a že by pro něj bylo těžké zaplatit tak velký nákup.
Jeho slova mě velmi rozrušila, protože jsem pracovala ve škole jako učitelka na základní škole. Ano, můj plat nebyl stejný jako plat mého manžela, ale svou práci jsem dělala ráda a na peníze jsem si nestěžovala. Můj muž utratil celý svůj plat za přání svých rodičů: auta, nové přístroje, komunální techniku, nejrůznější zařízení na zahradu.
Pak jsem řekla, že už jim hodně pomáháme, a vzápětí mě napadli všichni tři: tchyně, tchán i manžel. Nazvali mě lakomcem a sobcem. Druhý den ráno jsem přišla domů, sbalila manželovi kufry a řekla mu, ať vypadne z domu mých rodičů, protože náš byt byl opravdu můj. Pokud nehodlal pro naši rodinu nic udělat, pak rozšíření naší rodiny nepřicházelo v úvahu. Děti přece nemohly hladovět kvůli rozmarům tchánovců!
