Bylo mi 18 let a otec mě vyhodil z domu. Odjel jsem do města, našel si práci a pronajal si pokoj. Brzy jsem potkala svého budoucího manžela a o několik let později jsme měli děti. Poradil mi, abych se znovu spojila se svými rodiči. Pozval jsem rodiče na oslavu svých narozenin, přišli, všechno bylo v pořádku. Otec mě pozval k nám domů, ale cestou…
Moje rodina nikdy nebyla známá svou laskavostí a slušností, ale nečekal jsem, že by moji rodiče mohli být tak cyničtí. V rodině jsme byli tři, ale rodiče neměli žádné oblíbence. Myslím, že nás neměli moc rádi. Od útlého věku jsme byli nuceni pracovat na zahradě, na dvoře a ve stodole.
Neměli jsme téměř žádné kamarády ani dětství jako takové. Jakmile mi bylo osmnáct, otec řekl:<<“Jsi dospělý. Jdi a postarej se o sebe sám>>. Dali mi můj majetek a poslali mě do města. Naštěstí mi matka strčila do kapsy nějaké peníze, které mi zpočátku pomohly ve městě přežít. Brzy jsem si našel práci a pronajal si pokoj u jedné starší ženy.
Moc jsem chtěl chodit do školy, abych získal vzdělání, ale neměl jsem příležitost. Tak jsem pracoval jako myč nádobí. Ve městě jsem se přistihl, že se ke mně cizí lidé chovají lépe než moje rodina. Brzy jsem potkala svého budoucího manžela a přestěhovala se k němu. Udělala jsem si pekařský kurz a začala si tím vydělávat.
Život se pomalu zlepšoval. Ale to mi nedalo zapomenout na to, co mi rodiče provedli. Nikdo z lidí, které jsem znal, nebyl po dosažení plnoletosti svými rodiči vyhozen na ulici. Od té doby jsem se svými rodiči nemluvil. Matka mě však několikrát navštívila. Tajně, aby se to otec nedozvěděl, protože se na mě zlobil, že jsem mu neposílala dárky k svátkům.
Nepřemýšlel o tom, jak budu žít, když mě vyhodil, a stále vyžaduje dárky. Divní lidé… Uplynulo několik let. S manželem jsme měli nádherné děti a s jejich narozením moje nelibost postupně vyprchala. Můj manžel také trval na tom, že je čas nechat minulost minulostí.
Byla jsem připravená se do toho pustit, a tak jsem se rozhodla pozvat rodiče na oslavu svých narozenin. Překvapivě přišli a přinesli dárky. Měli jsme dobrý den. Otec si hrál s vnoučaty, nemohl se od nich odtrhnout. Myslel jsem, že se změnil. Po prázdninách mě pozval k nám domů. Dlouho jsem tam nebyla, a tak jsem se rozhodla jít a vzala děti s sebou.
Cestou otec zastavil, řekl, že potřebuje natankovat, a chtěl po mně peníze. Překvapilo mě to. “Neměl jsem u sebe žádné peníze, protože jsme jeli v otcově autě. Už nejsi malá holka, máš děti. Myslela sis, že ti kvůli nim dám volnou ruku? Vysadil nás přímo na silnici a s matkou odjeli. Zavolala jsem manželovi, aby nás odtamtud vyzvedl. A od té doby jsem úplně ztratila chuť komunikovat s rodiči.
