Ráno šla Káťa do práce. “Kolik by podle vás měl stát dárek k narozeninám?” zeptala se všech kolegů. “Záleží na tom, jaké má člověk možnosti. Pokud je člověk chudý, ale dá dárek za 500 , není to moc dobré. Ale když má peníze jen na dárek za 500 rublů, myslím, že se nikdo neurazí.”
“Kdybych byl bohatý, mohl bych mu dát i auto nebo něco, co potřebuje, nebo něco, o čem už dlouho sní. – “Tak mi aspoň řekni hrubý odhad,” zeptala se znovu. “Třeba do deseti tisíc, nebo dokonce do pěti.” “Myslím, že do tří tisíc, ale když je to někdo z rodiny, může to být dražší.”
“Každý má své možnosti. Všude zaznělo mnoho názorů a Káťa s nimi souhlasila, protože uvažovala podobně. Kátin šéf ukončil rozhovor následující větou:- Nakonec dárek není to hlavní, důležitá je přítomnost těchto lidí na vašem večírku. Stejně něco dávají, ale opravdu není vhodné stavět lidi do špatné pozice.
Všichni chápali, že Káťa má s darem nějakou nepříjemnou zkušenost, a tak ji podpořili. Káťu a jejího manžela vyhodil z oslavy výročí manželův strýc, protože se mu dárek nelíbil. Ona a její manžel mu dali 5 000 rublů, protože nevěděli, co by se mu líbilo.
Když strýc zkontroloval všechny dary, vyhodil ty, kteří dali 5 000 nebo méně.” – “Takhle se ke mně chováš?” – “Je to divné, nikdy předtím se takhle nechoval,” řekl Kátin manžel. Bylo mu to velmi trapné a nepříjemné, protože to bylo Kátino první setkání s jeho rodinou.
– Určitě to bylo normální, když šlo o dar, ne? Proto se Káťa vyptávala všech svých přátel a známých na takové věci, aby zjistila, jestli jsou s manželem jediní, kdo se tak nestydí, nebo jestli strýc reaguje nějak divně. Večer se Káťa vrátila domů. “Káťo, všechno je v pořádku, na včerejšek můžeš zapomenout,” řekl jí manžel.
“Co se stalo?” zeptala se. “Volala mi maminka a řekla mi, že strýc a jeho žena už dlouho chtěli jet na výlet a mysleli si, že ho zaplatí z peněz, které dostali ke strýcovým narozeninám. A když viděli, že to není částka, kterou očekávali, byli naštvaní.
