Rodina byla v mém životě vždy na prvním místě, byla mým záchranným lanem v každé situaci. Zbožňuji svou rodinu, zejména rodinu svého syna Olega, ale nedokážu pochopit jejich lhostejnost vůči mně. Jednou mě švagrová Oksana vyhodila z jejich domu, protože jsem se jí z čistě dobrých úmyslů snažila pomáhat s domácími pracemi.
Popíšu vám ten obraz v chronologickém pořadí. Asi před rokem mi sousedé nabídli zajímavou částku za můj byt. Byli to bohatí lidé a chtěli si rozšířit svůj obytný prostor na úkor mého. Vzhledem k chmurné ekonomické situaci v zemi byla tato nabídka darem z nebes.
Chopil jsem se jí s vědomím, že mi umožní koupit větší byt. Měl jsem ještě jeden dům na předměstí a můj syn měl prostorný byt, takže jsem si řekl, že bych u nich mohl nějakou dobu bydlet. Mezitím jsem peníze převedl na svůj bankovní účet a doufal, že úroky použiji na rekonstrukci svého nového bytu.
Byl jsem nadšený a zdálo se, že i moje rodina. Zpočátku jsem žil ve svém venkovském domě a staral se o zahradu. Později jsem se přestěhovala k Olegovi a Oksaně. Tehdy se v našem vztahu začaly objevovat trhliny. Když jsem nahlédl do jejich kuchyně, zvenku vypadala čistě, ale za dvířky skříněk a pod nimi skrývala četné nedostatky.
Rozhodl jsem se vzít otěže do svých rukou a věřil jsem, že můj příspěvek bude všem jen ku prospěchu. Ve skříních byl nepořádek, láhve s olejem už byly ulepené a pánve nebyly dobře umyté. Obrátila jsem se na Oksanu s jemnou radou a doufala, že budu mít na její domácnost pozitivní vliv.
Mluvila jsem velmi klidně, aby si snacha nemyslela, že se jí pletu do podnikání nebo jakkoli hodnotím její schopnosti. Své myšlenky jsem vyjádřila i synovi, když jsem si uvědomila, že je to nutné.Ale pak mě Oleg konfrontoval s tím, že moje přítomnost narušuje jejich život.
A mimochodem, mluvil na základě Oksaniných stížností. “Byl jsem zlomený. Neměl jsem zlý úmysl, chtěl jsem jim ulehčit, ale dopadlo to opačně… Teď jsem sám ve svém venkovském domě. Stýská se mi po nich, ale můj telefon mlčí. nezajímám je. jak se ke mně může moje pokrevní sestra chovat tak bezcitně?
Přijala jsem Oksanu celým svým srdcem a chtěla jsem se s ní podělit o všechnu svou moudrost. A přesto jsem teď odmítnutá, nechtěná a osamělá. Podaří se někdy obnovit naše zpřetrhaná pouta? Přestane mé srdce toužit po hlasech lidí, kteří mě nechtějí vidět? Otázky, na které nemohu najít odpověď.
