V létě jsme se s manželem vydali na chalupu, abychom upravili květinovou zahradu. V té době se na nás obrátila moje snacha se synem. Prováděli rekonstrukci svého bytu.
Když jsme se vrátili, ohromeně jsme zjistili, že jsme zmrzlí. Vyšla k nám moje snacha a na tváři jí zářil radostný úsměv.- “Nino Petrovno, právě jsem ve vašem bytě udělal generální úklid a vyhodil všechno to harampádí, které jste tak usilovně střádala!
Po tomto prohlášení se mi sevřelo srdce. Se strachem jsem se vydala dopředu, abych si prohlédla byt. Z toho, co jsem viděla, se mi do očí draly slzy.
Vyhodila všechny staré hračky mého Igora, všechno popraskané nádobí, roztrhané oblečení, staré sešity mých dětí, jejich kresby, obnošené boty. To všechno pro mě mělo cenu, byl to zdroj vzpomínek a radosti z minulosti.
Ten den jsem plakala až do večera. Manžel se mě snažil utěšit: “Nino, možná je to nakonec všechno pro dobro věci? Teď máme spoustu místa na jiné věci! Podívejte se, kolik místa a prostoru se uvolnilo!
Vůbec nesdílím jeho názor. Až do nedávných událostí jsem si myslela, že moje snacha je pro mě jako dcera, ale takhle se ke mně chová.
