Jedno dítě už mám a nyní čekám druhé. Řešení každodenních problémů vlastními silami se pro mě stalo normou, protože jsem se po výchově prvního dítěte stala fyzicky zdatnou.
Věřím, že zvládnu i druhé dítě bez další pomoci. Hlavním problémem je však životní prostor. Je pro mě těžké si představit, jak se naše čtyřčlenná rodina vejde do jednopokojového bytu. Děti potřebují prostor k pohybu, zejména když začnou chodit, ale náš pokoj je příliš malý i na nábytek.
Moji rodiče bydlí v třípokojovém bytě, který mi připadá hodně velký.Jednou jsem jim nabídl výměnu, dokonce pod podmínkou, že jim dám své auto – ale odmítli.
Pak jsem jim nabídla, že nám dají klíče od svého venkovského domu, vzhledem k výhodám čerstvého vzduchu pro děti, ale opět odmítli. Jejich neochota mě velmi mrzí, zejména proto, že chtějí hodně vnoučat, ale nejsou ochotni pomoci. Diskutovat na toto téma s tchyní je také zbytečné.
Vyměnila svůj třípokojový byt za dva menší a jeden z nich dala své dceři. Rodiče mi radí, abych se zaměřila na zajištění vlastního bydlení, a připomínají mi, že jim byt nikdo nedal: sami si na něj vydělali. Chápu potřebu nezávislosti, ale s malými dětmi to není snadné.
Můj manžel pro mě zůstává světlem naděje. Snad se nám postupně podaří našetřit dost peněz na koupi domu. Nakonec bylo jasné, že spoléhat se na ostatní není to nejlepší řešení. Jak jste vyřešili své problémy s bydlením?
