Před 22 lety jsem se přestěhovala do Itálie, kde jsem zanechala finanční problémy a rozpadlé manželství na Ukrajině.
Motivací mi byla moje malá dcera Julie. Nejprve jsem ji nechal s její matkou a sám se snažil překonat obtížné životní podmínky v Itálii. Přespával jsem v parcích a na nádražích, plný naděje, že Julii zajistím lepší život.
Po čtyřech těžkých letech jsem s pomocí laskavého Itala přivezla Julii do Itálie.Dařilo se jí dobře, chodila do školy a pak na vysokou školu.
Byl jsem odhodlán nedopustit, aby moje dcera čelila stejným potížím jako já, a tak jsem byl šťastný, když se provdala za Němce a usadila se v Německu.
Také jsem našla lásku v Itálii, s Robertem. Ale po jeho nedávné smrti mě jeho děti donutily odejít. K mému zděšení mi jeho dcera chladně navrhla, abych se vrátila na Ukrajinu, pokud už nechci pracovat v Itálii.
Její lhostejnost mě hluboce ranila vzhledem k tomu, co jsem pro ni obětoval. Nechci se vrátit na Ukrajinu, matka je pryč a náš starý dům se stal neobyvatelným. Jsem zlomená nevděkem své dcery a nevím, co dál…
