Když jsem nedávno telefonovala s matkou, cítila jsem se provinile a moje nálada se zhoršila. Posledního půl roku mě prosila, abych ji vzal do České republiky, kde žiji. Stěžovala si na malý důchod, samotu a zhoršující se zdravotní stav.
Snažil jsem se jí vysvětlit svou situaci: sotva jsem vystačil s penězi, často jsem týdny přežíval o chlebu a vodě. Po rozvodu, který mě těžce zasáhl, jsem žila v pronajatém bytě se svou desetiletou dcerou Světlanou.Pokaždé bylo velmi těžké vidět mého bývalého manžela s jeho novou rodinou, která už měla dítě, zejména proto, že bydleli nedaleko.
Před půl rokem jsem přišla o práci a se Svitlanou jsme se rozhodly dočasně přestěhovat do České republiky, kde nám přátelé nabídli pomoc. Nyní sdílíme pokoj v bytě pronajatém kamarádkou a její rodinou.
Našla jsem si práci a Svitlana chodí do školy. A moje čtyřiašedesátiletá matka se teď líčí jako stará a nešťastná osoba a svou situaci považuje za nejhorší na světě. V srpnu mi začala volat, že je velmi nemocná, že se pro mě obětovala atd. Už dlouho je nezaměstnaná, nemá žádné koníčky a jen málo jejích přátel je ochotno snášet její neustálé stížnosti.
Celé dny tráví zabraná do televize a je přesvědčená, že její život je špatný a bude se jen zhoršovat. Má však slušný dům ve vesnici. Mnoho lidí nemá dům vůbec. Řekl jsem jí, ať na mě počká – mám v plánu se vrátit na jaře.
Teď se o ni opravdu nemůžu starat. Nevím, co řekla svým příbuzným, ale před pár dny mi volala teta a vynadala mi, že jsem opustila vlastní matku. Urážka mé rodiny mě tíží natolik, že se bojím vrátit do vesnice. Ale opravdu se k matce chovám tak hrozně?
