Amalia a Štěpán mají syny ve věku šestnáct a patnáct let. Štěpán je majitelem autoopravny a Amálie je středoškolská učitelka. Žijí šťastně, v lásce a harmonii. Nic nenaznačovalo temné mraky. Jednoho rána měla Amalia podezření, že je těhotná. Běžela k lékaři. Ten potvrdil její těhotenství.
Amalia byla na pochybách: na jedné straně si ona i její manžel vždycky přáli dceru, ale na druhé straně jí už bylo přes čtyřicet. Bylo to trochu děsivé. Ale matka zvítězila. Rozhodla se, že stejně porodí. Cestou potkala svou jedinou kamarádku Galju.Ženy se přátelily už od školy.
Šťastná Amalia zatáhla svou kamarádku do kavárny a podělila se s ní o svou radost nad sklenkou suchého vína. Galinin rodinný život byl mnohem horší než život její kamarádky. Momentálně jejího manžela opět vyhodili z práce, ale ona byla stále šťastná, že je se svou kamarádkou.
Doma Amalia připravovala slavnostní večeři, aby o svém těhotenství řekla rodině u stolu, v náležitém prostředí. “Mám pro tebe novinku,” řekla manželovi, když se vrátil z práce, z nějakého důvodu zachmuřený. Vzal ji za ruku a zatáhl do ložnice: “Povídej.” “Jsem těhotná,” podělila se Amálie o svou radost.
“Musíš se zbavit plodu,” řekl muž sklesle. To vím naprosto jistě. Alice se snažila manžela přesvědčit o opaku, ale marně. Prostě mluvil dál. Přesvědčen o manželčině tvrdohlavosti o tom řekl svým dětem. A když se nejstarší syn zeptal: “Mami, chceš mít dítě s cizím mužem? A tátu?”, žena to vzdala. Hned druhý den navštívila kliniku…
Amalia přišla z práce domů, v práci s nikým nemluvila a zamkla se ve svém pokoji. “Mami, teta Halia a její manžel jsou tady!” zavolal na Amálii její syn. Žena vyšla ze svého pokoje. Všimla si modřiny pod kamarádčiným okem. Štěpán a jeho synové seděli v obývacím pokoji. “Řekni mi to!” nařídil kamarádčin manžel. Jak se ukázalo, byla to ona, kdo Štěpánovi lhal o manželčině nevěře. Ze závisti k jejich šťastnému rodinnému životu…
