Každý večer, když přijdu z práce, připravím manželovi večeři, sednu si ke stolu a čekám na něj. Když přijde, zeptám se ho, jak strávil den, a on mi všechno poví.
Když dojí, vstane od stolu, nohou odsune židli, utře se kuchyňskou utěrkou, jde a svalí se před televizi a začne zapínat a přepínat všechny kanály na plnou hlasitost, přičemž hlasitě komentuje všechno, co vidí. Ve stejnou dobu uklízím, myji nádobí, připravuji polotovary na další den a sedám si ke stolu, abych vymyslela něco nového, co bych mohla dělat, abych nemusela manžela vidět ani slyšet.Je mi odporný.
Zaměstnávám se, abych ho nepotkala v domě, než usne. I pak si jdu lehnout sama a sedím na své straně postele. Když mám smůlu a manžel má romantickou náladu, prostě vypnu mozek a snažím se abstrahovat od reality. Ale před půl rokem jsem svého muže milovala…
Ten den se vracel domů po týdenní nepřítomnosti. Rozhodla jsem se, že ho překvapím: koupila jsem krásnou kytici a šla mu naproti na nádraží.
Už jsem si představovala, jak ho obejmu, půjdeme spolu domů a všechno bude jako dřív, ale tak, jak se to ještě nikdy nestalo… Běžela jsem manželovi naproti, ale předběhla mě jiná žena a vrhla se mu do náruče, která byla otevřená jen pro ni. Samozřejmě si mě nevšimli a můj muž se ten den vrátil domů velmi pozdě.
Od té doby žiji s vypnutými city a emocemi. Moje kamarádka říká, že tak to má být, prý všichni muži nevěru překousnou. A já to snáším… proč to dělám – kvůli svým dětem. Nevím, jestli takhle vydržím žít další tři roky, ale musím to dělat kvůli našim dětem, které jsou ještě ve škole….
