Vyrůstala jsem ve velmi chudé rodině, můj otec zemřel, protože hodně fňukal, máma sotva vycházela s penězi a v 17 letech jsem osiřela.
Uplynul nějaký čas, potkala jsem kluka, měla jsem ho moc ráda, slíbil mi, že si mě vezme, a já nemohla uvěřit, že budu mít oporu a už se nebudu muset o všechno starat.
Naprosto jsem mu důvěřovala, ale on mě zradil, opustil mě, když zjistil, že s ním čekám dítě.Nevěděla jsem, co mám v této situaci dělat, ale rozhodla jsem se, že si dítě nechám, a teď jsou mu 4 roky a pomáhala mi babička, sousedka, často jsem ji hlídala, pak jsem se stala její ošetřovatelkou.
Ten den jsem šla za babičkou na návštěvu, říkala, že má obrovskou vilu, krásnou daču a spoustu majetku a že mi to všechno chce odkázat, to jsem samozřejmě odmítla, protože si nemůžu vzít, co není moje.
Když jsem začala odmítat, stejně trvala na svém a říkala, že stejně nemá žádné dědice a že ty peníze opravdu potřebuji. Babička řekla, že mi to nedá jen tak a že se musím postarat o jejího příbuzného.
Nechtěla jsem souhlasit, ale ona trvala na svém a řekla, že je to její poslední přání a já ho musím splnit. Nezbývalo mi nic jiného než s tím vším souhlasit a řidič, když to všechno slyšel, řekl, že mě sveze; odmítla jsem, protože po té příhodě si mužů vůbec nevšímám.
Podpořil mě právník, který tam tehdy byl a řekl, že mě vyprovodí. Poté mi vysvětlil všechny nuance, abych mohl tuto záležitost právně vyřešit.
