Matka se při dělení dědictví chovala nespravedlivě. Veškerý majetek přepsala na mou sestru s odůvodněním, že s ní hodlá prožít poslední roky života. To mě samozřejmě znechutilo. Pak jsme se pohádali. V mládí jsem řekl spoustu věcí a hloupostí, a tak jsem raději odešel a přestěhoval se do sousedního města.
Tam jsem potkal Natašu. Brzy jsme se vzali. Začali jsme bydlet u jejích rodičů. Ti mě přijali velmi vřele, jako bych byl jejich vlastní syn. Také jsem velmi přilnul ke své tchyni a tchánovi. Jsou to velmi milí a inteligentní lidé. Pak jsem šel do práce a našetřil si nějaké peníze.
Postavili jsme velký, útulný dům s dostatkem místa pro všechny. V tomto období moje milovaná žena otěhotněla. Narodila se nám krásná dcera, která dostala jméno podle měsíce, ve kterém se narodila – Maya.
Žili jsme velmi klidně. Manželka mě dlouhá léta přesvědčovala, abych se s rodinou usmířil, ale já jsem nesouhlasil. Byl jsem velmi uražený. Pětadvacet let jsme spolu nemluvili. Pak se stalo neštěstí. Zemřela mi tchyně. Nataša to těžce nesla a já byl také smutný. Kateryna Mykolajivna se stala mou druhou matkou.
Když stráž skončila, Nataša mi to řekla: “Ztráta rodiny je děsivá. Nebudeš toho litovat, když se s mámou nikdy neusmíříš?” Tehdy jsem s ní souhlasil. Nakoupili jsme nějaké dobroty a vydali se do vesnice. Rychle jsem našel dům, kde jsem vyrůstal. Dveře nám otevřela jen cizí žena.
Když jsme se jí začali vyptávat, řekla, že tento dům koupila už dávno a bývalý majitel bydlí v domě naproti. Těžko se tomu dalo říkat dům. Byla to spíš kůlna. Moje matka žila ve velmi špatných podmínkách. Moje sestra prodala dům a odjela do zahraničí. Bylo mi matky líto, a tak jsem se jí ujala. Omluvila se mi a usmířily jsme se.
