Před pěti lety se švagrová vdala a tchyně jí dala svůj byt, zatímco ona se přestěhovala do domu ve vesnici, který původně sloužil jako letní sídlo. Bylo mi to líto, protože tchyně nám nikdy s ničím nepomohla, říkala, že na to nemá peníze, a pak dceři přenechala celý byt… nepřišlo mi to fér.
Snažili jsme se na to s manželem příliš nesoustředit a hledat světlé stránky věci. Žádné výhody jsme neměli, ale pak se tchyně rozhodla pro rekonstrukci domu a okolnosti se seběhly tak, že nám tato rekonstrukce prospěla.
Tchyně požádala o pomoc svou dceru, protože ta bydlela ve vlastním domě, ne v pronajatém, a mohla matce pomoci, aniž by musela šetřit na bydlení.Švagrová odmítla, protože byla těhotná, a řekla, že by matce nemohla pomoci, protože potřebovala peníze na různé věci pro dítě.
Pak se tchyně obrátila na nás a my jsme samozřejmě souhlasili, protože jak by mohl můj manžel matku odmítnout? Musím přiznat, že rozhodujícím momentem našeho rozhodnutí byl tchýnin slib, že na nás přepíše dům ve vesnici. Tchýnin dům jsme kompletně zrekonstruovali a utratili za něj asi 80 000 **.
Ale nebylo nám to líto, protože jsme to dělali pro sebe, řečeno na rovinu. Dům byl hotový a ještě téhož léta jsem se rozhodl, že strávím měsíc na vesnici. Vzal jsem si tedy dovolenou, vzal děti, sbalil si věci a jeli jsme. Měli jste vidět, jak jsem se tvářila, když jsem tam uviděla švagrovou a její dceru.
Ukázalo se, že jí tchyně dala klíče od našeho domu, aniž by nás požádala o svolení nebo nás varovala. Nejhorší na tomto příběhu je, že muž v tomto příběhu své příbuzné hájil s tím, že přeháním a že si nepočínali tak špatně, jak jsem si představovala. Domnívám se, že mám právo být naštvaná a rozhořčená, protože moje švagrová je zvyklá se ani nesnažit a nechat si všechno připravit.
