Moje maminka je charakterní žena. V životě toho hodně prožila, ale nikdy jsem v jejích očích neviděl slzy. Když mi bylo deset a mému bratrovi osm, náš otec zemřel při nehodě na stavbě. Moje matka je prosté venkovské děvče, které mělo devět tříd vzdělání, což znamenalo, že neměla práci.
A nemohla se spoléhat na své starší rodiče, protože ti také potřebovali pomoc a podporu. Každý na maminčině místě by byl zmatený, ale ona rychle našla východisko a našla si práci. Nejprve zametala dvory, pak začala uklízet byty bohatých lidí.Vzpomínám si, že se vracela domů velmi unavená, ale našla v sobě sílu usmát se na nás a zkontrolovat naše domácí úkoly.
Díky její píli si maminka našla lepší práci a mohla nám dokonce zajistit vzdělání. Nedokážu vyjádřit, jak moc jsem jí vděčná. Když mi bylo čtyřiadvacet, vdala jsem se a odjela s manželem do Německa. Moje matka zůstala s mým bratrem. Léta tvrdé práce se bohužel neobešla bez následků.
S přibývajícím věkem se matce objevily vředy. V Německu jsem si našel dobrou práci a posílal peníze na matčinu léčbu. Nedávno se můj bratr oženil. Kvůli práci jsme se s manželem nemohli svatby zúčastnit. Tři měsíce po svatbě mi zavolala moje matka. Nejdřív jsem její hlas nepoznala.
Nikdy v životě mi nezněl tak tiše a křehce. -“An, odveď mě odsud pryč. Když jsem na druhém konci telefonu uslyšel hlasy, byl jsem opravdu zmatený. Moje železná matka plakala! – “Mami, co se děje? Máma mi řekla, že si z ní snacha dělá legraci. Nebudu zacházet do podrobností, ale je to prostě hrozné.
Nejhorší je, že můj bratr dělá, že si ničeho nevšiml. Neobtěžoval jsem se bratrovi volat, prostě jsem si koupil lístek. Je pro mě těžké jednat s někým, kdo možná zapomněl, kolik toho pro nás naše matka udělala.
