Jsem vdaná dva roky. Máme roční dítě. A naše manželství je na pokraji zhroucení… To vše proto, že můj manžel je pod silným vlivem svých příbuzných. A ti mě nemají rádi. Můj manžel své rodiče a sestru zbožňuje. Pro něj mají vždycky pravdu.
Bez ohledu na to, jak moc mi ublížili, v jeho očích jsem vždycky na vině já. Nedokáže se mě zastat, nechce poslouchat můj názor, jen jako papoušek opakuje myšlenky své matky a sestry.
Jak si mohl myslet, že mě tchyně a švagrová budou týrat a já to budu mlčky snášet? Musím mu odpovědět. Běží za mým manželem, aby si ze mě dělal legraci. S manželem žijeme odděleně od rodičů. Člověk by si řekl, v čem je problém?
Já se jim do ničeho nemíchám, tak ať se mi do toho nepletou. Ale rozhodně mají potřebu strkat nos do záležitostí mé rodiny. Do našeho rodinného rozpočtu, do našich rozhovorů, do naší postele…
A pak si dělají nároky, že jsem se na ni špatně díval, špatně jí odpovídal. Výroky nejsou vznášeny vůči mně, ale vůči mému manželovi. A nejenže se mě nezastane, ale sám mě začne poučovat.
Jak se s takovým člověkem dá žít? Musí chránit svou rodinu, ale nedokáže ani vytyčit hranice. Ale já nechci připravit své dítě o otce, nechci přijít o rodinu. Můžete mi poradit, jak se z této situace dostat a zároveň zachovat rodinu?
