Ivan byl v rodině nejmladší. Rád žil mezi svými staršími bratry, se kterými si mohl hrát a blbnout. Žili však v chudobě, a tak Váňa vždycky pral za ty starší. Všichni spolužáci se mu kvůli tomu posmívali. Nazývali ho hladovým chlapcem a nenechali ho na holičkách.
Jeho matka pracovala jako obyčejná zdravotní sestra. Často si přivydělávala, a tak byl Ivan odkázán sám na sebe. Jeho nepořádný vzhled dával dětem další důvod k výčitkám. Seděl u svého stolu sám.Učitelé se ho nezastávali, navíc si z něj dělali legraci. Váňa se v takových situacích cítil velmi nepříjemně.
Ale chlapec měl ve škole samé jedničky. Fyzika a matematika byly jeho oblíbené předměty. A humanitní vědy byly pro Váňu snadné. Básně se učil nazpaměť. Jednou Ivan mluvil na literárním večeru o Bloku a z publika se ozvaly odporné výpady. Důstojně dokončil svou řeč, poděkoval za pozornost a v tu chvíli mu někdo plivl do obličeje rozžvýkanou papírovou dýmkou.
Tehdy mladíkovi došla trpělivost: “Budeš všeho litovat! To vám slibuji! Vyrostu a koupím si školu s učiteli. Vy všemu rozumíte, ale to už bude pozdě!” Byl plný vlastní nadřazenosti a publikum vyprsklo smíchy. Uplynuly roky. Ivan úspěšně dokončil studium na univerzitě.
Založil vlastní firmu a charitativní organizaci, která pomáhá rodinám s nízkými příjmy. Jeho život se vyvíjel dobře: rodina, kariéra, zdraví. Jednoho dne se zastavil ve své rodné vesnici a uviděl, že jeho škola je zavřená. Jak se ukázalo, v budově byl vyhlášen havarijní stav a děti musely navštěvovat výuku v sousední vesnici.
V tu chvíli mu po tváři stekla slza a vzpomněl si na všechny ty posměšky spolužáků a učitelů. Ivan to nemohl dopustit. Samozřejmě bojoval se směšnými myšlenkami, zahnal zákeřné plány jednat rozumně. Rodiče ho vychovali správně, pomsta mu byla cizí, takže soucit s lidmi převládl. Zrušil všechny schůzky, zavolal svému asistentovi a ukázal mu postup prací.
Opravy nejen financoval, ale také na všechny fáze dohlížel. Ředitel a všichni učitelé se na svého absolventa dívali s obdivem. Vzpomněli si také, jak mu otrávili dětství, a v tu chvíli pocítili stud a výčitky svědomí. Učitelé se báli k němu přistoupit, ale on to udělal sám a řekl: “Děkuji vám za lekce života!
