Můj syn ji mlčky vyprovodil – je starší, o 1,5 roku než jeho sestra. O dva dny později jsem se dozvěděla, že v sousedním městě, na jednom z oddělení, potřebují zdravotní sestru. Byla přijata. Podařilo se mi koupit starý dům na okraji města. Bylo to na úvěr. Celou tu dobu byla jako buldozer: nelze se otočit zpět, jen dopředu, aniž by člověk myslel na potíže.
Probrala se, až když náklaďák odjel a zanechal za sebou usazený prach a věž z věcí v místnosti s nízkými stropy. Když ze studny zvedla vědro s čistou, lahodnou vodou. Když zapálila kamna a dům se naplnil teplem. V tomhle starém domku musí být šťastní! Bylo tu hodně štěstí: slunce v malém okně, ranní koupele v řece, teplá veranda, kde bylo příjemné stát bosýma nohama, první výhonky kopru a mrkve na zahradě, káva k snídani.
A vůbec nevadilo, že káva byla ta nejlevnější, instantní, a k večeři jsme měli libové těstoviny.V srdci však měla klid. Chránila jejich malý svět před otcem, který se snažil získat zpět svou rodinu a vzpomínal na plačící dceru. Nikdy! Po měsíčních splátkách bance jí zbývalo jen málo peněz, ale po několika měsících se “zacyklila” a začala plánovat zůstatky z platu na jídlo a oblečení.
Naučila se spoléhat sama na sebe, nefňukat, prostě jít dál. A děti přivedly zatoulaného psa. Dospívající štěně se sotva drželo na tlapkách, kymácelo se slabostí a dívalo se na ni hnisavýma očima. Dvakrát si lokl teplého mléka a padl k zemi. Po deseti minutách nabral sílu a dal si ještě několik doušků. Přežil. Pak se objevilo kotě.
Mělo ohořelé pahýly od kníru. I on přežil. Všichni přežili. Téměř hned, jak jsem si uvědomil, že stojí na vlastních nohou a že na podzim budou mít vlastní zeleninu, zasadil jsem jabloň. Vždycky jsem věřila, že když má člověk vlastní dům a kousek půdy, určitě by měl mít jabloň.” – “Kterou chcete?” zeptala se žena prodávající sazenice.
– “Nevím,” odpověděla a usmála se. Odnesla si domů větvičku a netušila, že za pár let budou všichni žasnout nad medově zbarvenými průhlednými jablky, ze kterých se dělá výborná šarlotka a úžasně voňavý džem. Jeden z koutů pozemku se ukázal jako začarovaný: navzdory slunci a otevřenosti byl porostlý zeleným mechem.
Malinové větve zde nepřirozeně uschly, jako by byly zasazeny do saharského písku, a ne do hnojené a zavlažované půdy. Stromek tu stál tři roky ve stavu hlubokého spánku, pak mu na tenkém kmeni vyrostl obrovský výhonek a uschl. Plakala nad ním, jako by to byla milovaná osoba, a pak zasadila švestku.
Švestková větvička, když se vzpamatovala z hlučného a přeplněného náměstí, kde byla vystavena, vypila spoustu lahodné studniční vody, rozhlédla se, uviděla kolem sebe zelený mechový koberec a vykřikla: To je ono! Ve třetím roce života mě potěšila tuctem prvních plodů a v mrazivé, zasněžené zimě zmrzla.
Následující léto obrostla hustými větvemi na posledním živém zbytku kmene a ve druhém roce byla tak zavěšená švestkami, že se všichni divili a nezapomněli si naplnit kapsy obrovskými hustými a sladkými plody. Dali jí také stromek třešně: Jestli si ho nevezmeš, vyhodíme ho. Tak ji zasadila. Za tři roky se z třešně stal strom, který však nesl jen málo ovoce.
Brzy na jaře se k ní přiblížila se sekerou, zůstala stát… “Dobře, žij. Ještě v srpnu na stromě visely velké, matně lesklé plody se stranami v barvě červené řepy, nad kterými se všichni podivovali a žasli a nezapomněli vyplivnout semínka. V jejím životě už nebyli žádní muži.
Její syn převzal všechny mužské domácí práce. A ať to bylo jakkoli těžké, nikdy jsem svého předchozího života nelitovala. Klid, štěstí a pohoda v malém starém domku je lepší než žít s opilcem v pohodlném bytě. Ví to stejně dobře jako kdokoli jiný. Dnes si ráno vaří drahou kávu, tu nejlepší. Děti jí ji kupují. A s hrnkem v ruce ráda postává u velkého okna.
Ta malá okna jsou pryč, stejně jako starý dům s nízkými stropy. Protože ten dům je teď jiný: nový, s velkými okny. Na teplé verandě teď leží jiný pes a v křesle na druhé straně sedí kočka… Ale na jaře rozkvetou stejné stromy, které všechny potěší sladkými jablky, obrovskými švestkami a roztroušenými vínovými třešněmi. A bude vařit marmeládu a péct šarlotku. A dům bude sladce vonět vanilkou, skořicí a štěstím…
