Když bylo Arince šest let, její rodiče zemřeli a starala se o ni teta, otcova starší sestra. Byla to velmi přísná, nekompromisní žena, která měla ráda velení. Měla také syna, stejně starého jako dívka, nepříliš poslušného chlapce, ale všemi opečovávaného a milovaného.
Spolu s Arinou zdědila teta také dvoupokojový byt, který úspěšně prodala a peníze si nechala pro sebe. Když bylo dívce devět let, odvezli ji do vesnice ke vzdáleným příbuzným a slíbili, že ji co nejdříve vrátí. Teta dívku ujistila, že mají problémy a ona jim bude jen překážet. Ale jak roky plynuly, nikoho nenapadlo Arinu odvést.
A jestliže zpočátku noví rodiče dívku navštěvovali alespoň jednou měsíčně, později přestali a neposílali jí žádné dárky.Dívka vyrůstala v domě plném nenávisti, křiku a hádek. Její teta Máša ráda pila a často se u ní doma scházela opilá společnost; na dítě prostě zapomínala: nedávala jí najíst, nevyzvedávala ji ze školy a často ji posílala na procházku, aby jí nepřekážela.
Arina se také od dětství naučila spoléhat sama na sebe. Byla to docela chytrá dívka, která si vedla dobře ve škole a navzdory okolnostem byla milá a hodná. Když školu dokončila, teta Maria ji vyhodila a řekla jí, aby se k ní domů už ani nevracela – není vítána.
Nastoupila na univerzitu a nastěhovala se na kolej: byla stokrát lepší než u tety Máši. Když úspěšně odmaturovala, podařilo se jí téměř okamžitě najít dobrou práci. Nejenže Arina svou práci milovala, ale navíc za ni dostávala dobře zaplaceno. Později byla povýšena na vedoucí marketingového oddělení velké společnosti.
Tehdy začala zábava. Už zapomněla na své pěstouny a na to, co k ní cítí. Až do teď. Jednoho dne teta zjistila, kde pracuje a že se jí docela daří. Nejdřív se jí chtěli omluvit a vysvětlit, proč ji nevzali zpátky, ale pak si to rozmysleli. Ukázalo se, že jejich vlastní syn byl uvězněn za krádež a oni také zaplatili jeho dluhy. A teď zůstali bez peněz.
A pak si Arina uvědomila, proč ji hledají. Její příbuzní po ní totiž začali chtít peníze. Říkali, že může začít znovu – potřebuje rodinu. Jenže teď se dívka chovala jako oni – nedělala si starosti s jejich city. Prostě jim dala peníze a požádala je, aby ji už nikdy neobtěžovali. Ona takovou rodinu nepotřebuje. Nezná tyto lidi a nechce je znát. Přesto ji trápí otázka: Možná je neměla vyškrtnout ze svého života?
