Je mi 48 let. Tím nechci říct, že jsem nesrozumitelný nebo nepozorný. Jde mi o to, že když čtete můj příběh, můžete nabýt dojmu, že jsem nějaká nepozorná, prošedivělá dáma v letech. Spěchám tento mýtus vyvrátit. Nyní vám však chci vyprávět příběh, který se mi stal loni v létě.
Měl jsem naplánovanou dovolenou a rozhodl jsem se jet do svého rodného města navštívit rodiče. Všechno bylo skvělé, užili jsme si to, pobavili se, najedli a napili a byl čas jet domů. Nic pro nás nevěstilo nic špatného.V ruce jsem držel letenku, věci jsem měl sbalené a byl jsem ve střehu. Nástup byl v jednu hodinu ráno.
Vlak se tu obvykle dlouho nezdržel. Jen pár minut. Vstoupil jsem a se mnou další dvě rodiny. Průvodčí, mladá dívka (bylo vidět, že do této práce nastoupila nedávno), se rychle podívala na naše jízdenky a nasměrovala nás na naše místa. Šel jsem do kupé. V kupé bylo ticho. Všichni už spali.
Rozložila jsem povlečení, uložila své věci do rohu a šla si lehnout. Během pár vteřin jsem usnula, ale mé štěstí netrvalo dlouho. Asi za hodinu a půl mě probudil šepot vedle mě. Než jsem otevřel oči, uvědomil jsem si, že průvodčí s někým řeší nějaký problém. Když viděla, že jsem otevřel oči, přistoupila blíž a řekla:
“Mohu vám zkontrolovat jízdenku? Spíte na špatném místě. Vedle průvodčího stál mladý muž. Měl také lístek na místo, kde jsem spal. Průvodčí odnesl naše lístky vedoucímu vlaku. Dlouho si je prohlížel a kontroloval pravost jízdenek. Představte si mé překvapení, když řekl:
“Ženo, máte místo na včerejší let. Vidíte? Je třiadvacátého a dnes je čtyřiadvacátého. Kvůli tomu dostala vynadáno i mladá průvodčí, která mi “kontrolovala” jízdenku u nástupní brány. Co jsem měl dělat dál? Sbalil jsem si věci, oblékl košili a s kyselým obličejem se vydal do oddělení pro personál.
Tak jsem se dostal na další stanici. Na nádraží mi pak vedoucí vlaku pomohl koupit jízdenky. Od té doby jsem několikrát kontroloval nejen čas, ale i datum na jízdence.
