Vedle nás bydlí stará paní a všichni ji známe. Vždyť všichni v domě tu strávili dětství. Teď se někdo oženil, oženil. Narodily se děti, někteří mají vnoučata. Náš dům je pro obyvatele považován za velkou rodinu. A všichni známe příběh Zininy babičky. Má tři děti. Rodiče mi řekli, že moje babička Zina ovdověla, když čekala třetí dítě.
Její manžel zahynul při nehodě. Musela sama vychovat tři děti a postavit je na nohy. Každé z dětí má vysokoškolský titul.Zinina babička přece neustále pracovala se svými dětmi, aby byly chytré a v životě toho hodně dokázaly.
A ony teď skutečně zastávají dobré pozice. Ale jediné, co teď babička Zina od svých dětí dostává, jsou peníze. Chudák stará paní tyto peníze nepotřebuje, protože potřebuje pozornost a komunikaci se svými vnoučaty. Když byla mladší, její děti k ní posílaly své děti. Babička Zina doslova rozkvetla, když byla nablízku její vnoučata.
Chodila s nimi na procházky, nakupovala. Ale jakmile si stáří vybralo svou daň, babička Zina už nemohla běhat s vnoučaty jako dřív a trávit s nimi celé dny, děti na ni zapomněly. Všichni babičce pomáháme, jak jen můžeme v okolí.
Někdo jí kupuje potraviny, někdo s ní chodí na zahradu. Někteří lidé ji chodí navštěvovat a dlouho si s ní povídají, aby se nebohá stařenka necítila osamělá. Jednou za ní z nějakého důvodu přišel její syn. Celé okolí se na něj zlobilo. Každý obyvatel říkal, že děti začaly být matce lhostejné a ona se nudí.
Zarazila nás odpověď syna babičky Ziny: “Všichni jste se na babičku upnuli schválně, abyste dostali její byt. Neumíme si představit, jak mohla taková chytrá žena porodit tak špatného syna.
