Před patnácti lety jsem se přestěhoval z odlehlého města do hlavního města. Dnes je mi sedmačtyřicet let. Jsem svobodná, nikdy jsem se nevdala, nikdy jsem s žádným mužem nechodila. Vypadá jako šedá myš. Život má svůj rozvrh: vstávání, práce, televize, spánek. Nikdo mě nepotřebuje, já nikoho nepotřebuji.
S rodiči mluvím jednou za rok. Koupil jsem si pouze jednopokojový byt ve vilové čtvrti. Ten den jsem se rozhodl vyčistit ledničku. Všechny staré potraviny jsem dala do pytle a odnesla je do popelnice. Už jsem je chtěla vyhodit do koše, když jsem uslyšela: “Můžu si ten pytel vzít pro sebe?
Otočil jsem se a vedle mě stál asi devítiletý nebo desetiletý chlapec. Podal jsem mu balíček.Byl tak šťastný, že mohl držet tašku v rukou. Vrátila jsem se domů a snažila se připravit na další úklid lednice, ale myšlenka na chlapce se mi stále vracela. Vyběhla jsem ke vchodu a vzpomněla si, že jsem toho kluka ve vchodu už několikrát viděla.
Vyběhl jsem nahoru, zazvonil na všechny dveře, dokud mi neotevřel. “Ukaž mi to,” přikázal jsem Miškovi. Zavedl mě do pokoje. Na posteli ležela matka s dítětem. Míša se snažila ošetřit nemocnou matku. Sáhla jsem dívce na čelo. Bylo horečnaté. Můj dotek ji probudil. Zavolal jsem sanitku. “Míšo, pojď za mnou!” přikázal jsem a spěchal do svého bytu.
Vzala jsem si čaj. Podala chlapci chleba a párek a odběhla zpátky. Zatímco se k nám sanitka dostávala, stihl jsem dát Aničce a Míše čaj a chlebíčky. Sanitka odjela a nechala tu recepty. Spěchala jsem do lékárny, koupila nějaké léky a poprvé v životě i hračky pro děti. Vrátil jsem se. Anya se trochu probrala.
Začal jsem vařit a ona mi vyprávěla o svém životě. Její přítel ji opustil, jakmile zjistil, že je těhotná. Žila s babičkou, neodešla do dekretu a pracovala, aby dítě uživila. Pak její babička zemřela. Nový majitel obchodu, kde pracovala jako prodavačka, ji přesvědčil, aby s ním žila, a když s ním Anya otěhotněla, vyhodil ji. Začala pracovat jako uklízečka, aby uživila děti.
A pak onemocněla… Od té doby se o ně starám já. Ale co na tom, našel jsem si rodinu – dceru a vnoučata. Našli svou babičku. Když Anya nastoupila do školky, rozhodli jsme se s ní, že potřebuje seriózní povolání. Vybraly jsme si kadeřnici… Dnes má Anya seriózní práci, Míša chodí do školy a spolu se sestrou mi říkají babičko. A já? Těší mě, že se mám o koho starat.
