Po svatbě jsme se s manželkou rozhodli, že nechceme bydlet v pronajatém bytě a na vlastní si nikdy nenašetříme, a tak jsme se rozhodli, že budeme nějakou dobu bydlet u mých rodičů. Mají dvoupokojový byt, v jednom pokoji bydlí moje matka a otec, ve druhém já a moje žena.
Mluvil jsem s rodiči a ani oni nebyli spokojeni. Asi měsíc jsme žili bez potíží a pak jsem si začal všímat, že moje žena trochu pláče. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen “v těchto dnech”, takže má špatnou náladu, pak jsem si myslel, že doufá. Mlčela, nic neříkala, domů jsem přišel jen spát, v práci byl fofr, neměl jsem na to čas.
Když mě žena požádala, abych se přestěhoval, zprvu jsem ani nechápal, o čem mluví. Vždyť jsme to zřejmě probírali, šetřili jsme na dům, kam bychom se tedy měli přestěhovat? Ale moje žena trvala na svém.Viděl jsem, že mi něco neříká, a trval jsem na tom, že dokud mi neřekne pravdu, nikam se nepohneme.
Díky tomu jsem dosáhl svého cíle. Ukázalo se, že moje matka, kterou jsem považoval za normální, přiměřenou ženu, se začala “dvořit” mé ženě. Nejsem doma, takže jsem to neviděl, ale moje žena je s matkou jeden na jednoho. Vaří jinak a nežehlí mi košile tak jako já, a kde ji našli? I když já jsem se svou ženou jako s hostitelkou naprosto spokojený.
Žili jsme spolu před svatbou, takže vím, o čem mluvím. Ale moje matka na to měla zřejmě jiný názor. Takže svou práci brala vážně. Bylo to pro mě nepříjemné a překvapivé. Abych byl upřímný, své ženě jsem úplně nevěřil, myslel jsem si, že přehání. No, možná jí máma dala nějakou radu a ona to tak vzala.
Ale samozřejmě jsem jí na to nic neřekl. Požádal jsem manželku, aby měla ještě týden trpělivost, a pak projekt uzavřeme a já budu moci situaci vyřešit. Znovu jsem jí vysvětlil, že máme cíl – knihovnu. Manželka se kousla do rtu, ale souhlasila, že bude trpělivá. Bylo jasné, že to pro ni není snadné.
O týden později jsem měl příležitost přesvědčit se, že moje žena nikdy nepřeháněla. Moje maminka se skutečně stala velmi výjimečnou. Také jsem si všiml, že v domě vaří jen moje žena a jen ona uklízí. Moje matka se také nechává volat. Bylo to pro mě vůbec překvapení. Matka to udělala tak, abychom to já ani otec neslyšeli.
Stačilo mi to na tři dny pozorování. Během této doby jsem byl zcela přesvědčen, že si moje žena ve svém vyprávění nic nepřikrášlila. Poslal jsem manželku na víkend k matce, aby si odpočinula, a rozhodl jsem se, že se budu zabývat manželčinými vrtochy.
Matka nejprve všechno popírala a tvrdila, že mladá manželka s nimi prostě nechtěla žít, a tak si vymýšlí, ale když zjistila, že jsem všechno viděl a slyšel na vlastní oči, přestala si hrát na neviňátko a řekla, že ano, učí svou mladou snachu o životě, a co je na tom špatného? Vždycky to tak bylo – snacha dělá všechny domácí práce, je mladá, musí se učit.
Myslíte, že moje tchyně byla jiná? Učila mě stejně a já bych jí teď chtěla poděkovat, naučila mě všechno. A mimochodem, snažím se pro tvé dobro,” řekla matka. “A já se divím, proč jsi maminku nechala na druhém konci Unie a nikdy jsi nás nepozvala na návštěvu,” řekl otec, který se právě vrátil z práce.
“Ne, to je v pořádku.” Začali se mezi sebou hádat a já si šel sbalit věci. Moje matka je báječná, ale tchyně je výjimečná. Tohle nebudu tolerovat. Když něco neumí, tak se to časem naučí, a já jsem v tom neviděla vůbec žádné nedostatky. Máma se mě snažila zastavit a slibovala, že se budu chovat zdrženlivěji, ale já se rozhodla nepokračovat.
Takhle fungují manželství a rozvody. O to víc mě otec podpořil, řekl mi, že kdysi odvedl manželku od své matky a necenzuruje ji. A že nám s internetem pomůže, jak jen to půjde. Teď jezdím k rodičům jen na návštěvu, a to jen na hodinu, aby nebyly žádné problémy.
