Pětiletý vnuk Saša přijel navštívit své prarodiče. Byl velmi smutný. Ani babiččiny koláče ho nerozveselily. Začali se Saši vyptávat, co se stalo: -“Nespravedlnost. Nespravedlnost je všude kolem. -Co se děje, Sašo, ublížil ti někdo? -Ano, máma mě včera strčila do kouta a řekla, že mě trestá.
-Co jsi udělal, že tě potrestala?- “To nic není, jen jsem přišel domů s mokrými kalhotami. Dědeček se začal smát a myslel si, že se jeho vnuk počůral. Ale tak to nebylo, Saša mu vysvětlil, že se jen počůral do louže. – “Jaké louže, vždyť je březen, všechno je zmrzlé, kde jsi našel louže?” zeptala se babička.
-Ano, u našeho obchodu. Zatímco byla máma v obchodě, rozhodl jsem se, že si budu hrát. Když máma viděla, že mám mokré kalhoty, řekla, že je vyhodí.
-Kde jinde vidíte lidi takhle vyhazovat věci? Nemůže je umýt? “Hned jí zavolám, ať mi je přinese domů a já si je vyperu sama.” – Ne, babi, jsou nejen špinavé, ale i roztrhané. Saša říkal, že skákal blízko šachty a spadl do ní. Podařilo se mu však udržet se rukama na zemi.
Kolem procházel strýc a vytáhl Sašu ze šachty. Při vytahování se mu roztrhly kalhoty. -“Takže za to, že se mi roztrhly kalhoty, mohl strýc Vynen, ne já. Ale máma mě stejně postavila do kouta. – “Jak to myslíš, do šachty? Spadla jsi do šachty?” Babička se chytila za srdce.
– “Vyvázla jsi lehce, já bych tě jen tak do kouta nezahnal,” odpověděl děda. “No, říkám ti, všude kolem je nespravedlnost,” odpověděla Saša smutně.
