Tyto noční návštěvy toalety každých 5 minut mě trápily, ale v posledních fázích těhotenství je to běžná věc. V posledních fázích těhotenství jsem se nevyspala, ale když už jsem se vyspala, zdály se mi podivné sny, že přežvykuji miminko, které je úplně jiné než my, cizí…
Celkově, když jsem vstala, abych šla ještě jednou na záchod, nestihla jsem dojít ke dveřím, praskla mi voda. Bylo to zvláštní, protože den předtím jsme byli s manželem doslova u lékaře a ten řekl, že náš syn bude ještě další tři dny pod mým srdcem.
Ten chlap musel změnit své plány. Vzbudila jsem tedy manžela a ten začal běhat po domě jako šílenec a hledat moji tašku do nemocnice, která celou dobu ležela u dveří v předsíni. Na klinice se přestávky mezi kontrakcemi stále zkracovaly, takže mě brzy převezli do porodnice.
Ve čtyři hodiny ráno se s hlasitým křikem narodila naše Nikita. Za svítání byl můj manžel poslán domů, aby se vyspal, zatímco já jsem obdivovala našeho malého andílka. Konečně jsem ho mohla obejmout a políbit.
Nemohla jsem ani uvěřit svému štěstí. Po chvíli mi modrookého syna vzali na vážení a přivezli mi hnědookou holčičku. Pak jsem vykřikla! Sestra přiběhla zpátky. Ukázalo se, že se mnou rodila ještě jedna dívka a shodou okolností měli naši manželé stejné příjmení. Tak došlo k záměně našich dětí…
Sestra se mi pak dlouho omlouvala a prosila mě, abych na ni nepodávala stížnost. Ale já jsem neměla náladu na negativismus. Můj syn mě nemohl inspirovat.
