Narodil jsem se do velmi vážené a inteligentní rodiny. Moji rodiče jsou vysokoškolští učitelé. Vždy se snažili vštípit mně a mému bratrovi ty nejlepší hodnoty.
Jsem jim velmi vděčný za jejich vzdělání a výchovu. Jen díky svým rodičům jsem mohl nastoupit na prestižní univerzitu financovanou státem a vystudovat ji s vyznamenáním.
Rodiče do mě vkládali velké naděje, protože jsem byl nejstarší dítě v rodině.- “Musíš jít svému bratrovi příkladem,” říkal vždycky můj otec. A já se velmi snažil, Bůh ví, že jsem se opravdu snažil! Podařilo se mi najít dobrou práci.
O dva roky později jsem se oženil s krásnou dívkou, která mi později dala syna. Maria je prostě dokonalá žena a manželka. Díky její práci je náš domov vždy útulný a uklizený. Žili jsme spolu šťastně tři roky. P
ak mě napětí v práci začalo dohánět k pití. Když jsem se napil, zešílel jsem. Nejdřív jsem tajil, že po práci odpočívám, ale pak jsem začal pít i doma. Jednou jsem uhodil manželku, protože mi začala vyčítat, že piju.
Nevím, jak se mi zvedla ruka. Ale pak jsem se úplně zbláznil a vyhodil ji z domu na mráz. Ten den jsem přišel nejen o ženu a syna, ale i o rodiče.
Když se Máša ocitla na ulici bez věcí, peněz a telefonu a s ročním dítětem v náručí, vydala se do domu mých rodičů. Koneckonců bydleli nejblíže. Poté, co se dozvěděli o mém jednání, už se mnou nemluví, i když se jim už měsíc omlouvám.
