S manželem jsme dlouho šetřili na koupi bytu pro našeho syna. Koupili jsme ho a přepsali na mě, abychom mohli syna později překvapit, ale on o ničem předem nevěděl. Ve 24 letech se můj syn oženil. Musím říct, že se nám jeho volba hned nelíbila, ale s manželem jsme jim nestáli v cestě a dali synovi svobodu volby.
Brzy se s manželkou nastěhovali do bytu, který dostali jako svatební dar. Byla jsem na nás tak pyšná! A viděla jsem, že i můj muž je šťastný, že synovi daroval byt, a to dvoupokojový.Postupem času nás snacha zklamávala čím dál víc. Nadia byla příšerná hospodyně. Nevěděla, co znamená šetřit, a o práci nechtěla ani slyšet.
Nadia čekala, až jí někdo nabídne práci, aby se nemusela dřít a dostala zaplaceno jen za své hezké oči. Když jsme jí s manželem naznačili, že by sis, Nadio, mohla najít práci, řekla, že už si ji hledá, ale samozřejmě nic nehledá. Věděla jsem, že moje snacha jednou týdně navštěvuje kosmetický salon, aby si nechala udělat vlasy a nehty a upravit obočí a řasy.
Za to všechno nechávala v těchto salonech spoustu peněz a můj syn měl problém tyto peníze vydělat. Jednoho dne se stalo něco, co nás opravdu znepokojilo a přimělo k zamyšlení.
Šla jsem syna navštívit a našla jsem tam dohazovačku, která, podotýkám, je navštěvovala každý den, jako by to byl její domov, a já jsem chodila jen kontrolovat počítadla. Takže dohazovačka a její snacha si dávaly čaj s rohlíkem, pozvaly mě ke stolu a pak mi Naděždina matka začala vyčítat, že můj syn s Naděždou v tomto domě bydlí už rok a já jsem jim byt nepřeregistroval.
Naléhala, abych na ně dům přeregistroval, aby se její snacha konečně cítila jako plnohodnotná majitelka domu. „Takovou snachu jsem ti dal, dokonalou ženu pro tvého syna, a jak se mi můžeš odvděčit?“ usmíval se šibalsky dohazovač. „Teď se bojím, že by mohli mého syna přetáhnout na svou stranu….
