Inna seděla na lavičce se skloněnou hlavou a rukama si zakrývala obličej. Bolelo ji to a byla smutná. Její těhotný přítel ji opustil. Náhle se její náruče dotkly dětské ruce. Než se Inna stačila na chlapce pořádně podívat, vrhl se jí kolem krku a vykřikl: “Mami, kde jsi byla?
Přiběhl otec dítěte a snažil se chlapce odvést, ale ten ho nechtěl pustit. Inna dítě objala, hladila ho a říkala mu uklidňující a láskyplná slova. Otec seděl mlčky po jejím boku. Dítě se uklidnilo a usnulo v dívčině náručí.- Moje žena opustila tento svět před dvěma lety.
Tema svou matku velmi postrádá. Ale zároveň nedovolí žádné ženě, aby se ke mně přiblížila. Nevím, co ho na tobě přitahuje. A proč pláčeš?Inna, aniž by to od sebe čekala, řekla manželovi o svém smutku: “Buď mou ženou. Tema si tě nevybrala nadarmo – byl to osud. Tvé dítě se stane mým vlastním. Já jsem Stas.
Pomozme si navzájem,” řekl, když si vyslechl příběh. “Zkusme to,” povzdechla si Inna. Uplynuly roky. Zamilovali se do sebe a měli další tři děti. A nyní se chystá oslava. Výročí. Zlatá svatba. Oslavovali v restauraci. Sešlo se všech pět jejich dětí, četná vnoučata a příbuzní.
Tema, prvorozený syn Stase a Inny, nyní Artem Stanislavovič, ředitel banky, vstal se sklenkou v ruce a požádal o ticho. Vzpomínáš si, jak jsem tě našel? Věděl jsem, že jsi mě nepřivedla na svět. Ale něco mě k tobě tlačilo. Někdo mi šeptal do uší: “Jdi za ní. Ona je tvá matka! Neopustí tě a nenechá tě samotného.”
Tak se stalo, že jsem si matku vybral sám. Děkuji ti, mami, i tobě, tati, za lásku, za náklonnost, za výchovu, za cestu životem. Jste nejlepší! Je pravda, co se říká: Když Bůh zavře jedny dveře, otevře jiné. Jen je třeba mít odvahu jimi projít a neodmítat podanou ruku s pomocí.