Světlana od rána pobíhala po kuchyni. Den předtím jí dcera řekla, že v poledne přijde s rodinou popřát matce k narozeninám. Svitlana žije na vesnici sama už patnáct let od smrti svého milovaného manžela. Její dcera se dávno odstěhovala do města, vdala se a má dvě děti.
Svitlana svá vnoučata zbožňovala, ale bohužel je vídala velmi zřídka. Její dcera navštěvovala svou starou matku jen zřídka. V tento den však Svitlana slavila sedmdesátiny a očekávala hosty.Probudila se s prvními slunečními paprsky, aby vše stihla, a vytáhla bobule, které si schovala pro zvláštní příležitost.
Její vnoučata milují koláč z lesních plodů. Brzy se celá kuchyně naplnila vůní čerstvého pečiva. Nakrájela několik druhů salátů a připravila maso na grilování na dvoře. V poledne bylo všechno hotové, a dokonce se jí podařilo prostřít stůl.
Ale nebyli tu žádní hosté. Svitlana si začala dělat starosti. Snažila se dceři dovolat, ale ta telefon nezvedala. Po zbytek dne nemohla najít místo, kam by mohla jít. Teprve v deset hodin večer si vzpomněla, že ten den nic nejedla, ale neměla chuť k jídlu. Upadla do neklidného spánku v křesle.
Probudila se v sedm hodin ráno a znovu vytočila dceřino číslo. Dcera to zvedla podrážděným rozespalým hlasem: “Mami, ty ses úplně zbláznila, viď? Kdo volá v tuhle ranní dobu?” “Promiň, dcero, já jen, že jsi včera nezvedala telefon a nepřišla. Měla jsem o tebe velký strach.
Jsi v pořádku? Říkal jsi, že přijdeš. -Všechno je v pořádku! Šli jsme do restaurace na narozeniny šéfkuchaře Igora. Zapomněl jsem tě varovat. A teď mě nerušte ve spánku! Dívka položila sluchátko a stará žena zůstala sedět a po tvářích se jí kutálely slzy.
