Moje starší sestra je pořád z něčeho nešťastná, zvlášť když jde o mě. Trvá to už od dětství. Vzpomínám si, že máma říkala, že Larysa je alergická na sladkosti, a tak jí máma držela přísnou dietu.
A já jsem sladkosti schválně propašovávala, abych Larysu zase nedráždila. Koneckonců nemohla jíst zmrzlinu ani bobule. Larysa na mě byla stále uražená. A stále má stejný zvyk. Mně je teď 28 let, Larysě 34. Ale chová se hůř než dítě.Jednoho dne, v den matčiných narozenin, jsme se jako rodina sešli na dače.
Sedli jsme si ke stolu, bylo to moc fajn, maminka byla šťastná. Nevěnovala jsem pozornost tomu, že Larysa neustále komentuje, proč jsem si vzala tyhle šaty, protože mám hrozné nohy, měla bych nosit jen kalhoty. Její slova mi nevadila, protože jsem si za ta léta vypěstovala imunitu.
Ale pak se Larysa dotkla nemoci mé dcery. Dceři je teď 9 let, je jako buchta, trochu hubená v těle, ale s váhou problémy nemá. V jejím věku je normální, že je baculatá, pak se vytáhne a přibere. Dcera požádala babičku, aby jí ukrojila kousek dortu s růží.
A pak Larisa začala: -Viděla ses v zrcadle? Ještě kousek a bude ti trčet břicho, nemyslíš? Kdybych jedla méně sladkostí, byla bych živé dítě, jako když jsem byla malá.
Nevydržela jsem to a před hosty jsem sestře hrubě zavřela pusu. Od té doby jsme spolu nemluvily. Larysa si o mně a mém vzhledu může říkat, co chce, ale pokud jde o mou dceru, nedovolím, aby ji někdo urážel.
