Mému manželovi a mně je pětapadesát let. Vychovali jsme děti, které se stěhovaly po celém světě. Moje dcera je ve Francii a můj syn je tam také. Rozhodli jsme se žít podle svých představ.
S manželem stále pracujeme a před půl rokem jsme si koupili daču v jedné městské vesnici. Dlouho jsme snili o vlastní dače. Nejprve jsme se tam na chvíli usadili, ale nemohli jsme tam zůstat celé léto, museli jsme se vrátit do města, protože manžel onemocněl a musel zůstat nějakou dobu v nemocnici.
Na daču jsme přijeli až následující léto. Tentokrát jsme se chystali udělat zahradu. Na dače nás čekalo překvapení. Někdo osázel polovinu našeho pozemku nejrůznějšími užitečnými zahradními plodinami.
Nevěděli jsme, co si o tom myslet. Pak přišel soused a všechno nám vysvětlil: “Jste lidé z města, o zahradách nic nevíte. Navíc jste měli nevyužitou půdu, tak to bude lepší. Ale na mou zeleninu mi nesahejte. Pěstoval jsem ji celý rok.
S manželem jsme se na sebe překvapeně podívali. Byli jsme zděšeni její svévolí a drzostí. Jednoduše zneužívala cizí majetek. Řekl jsem jí dost hrubě:
“Letos na to nesáhneme, ale jestli se to bude opakovat, slibuji vám, že vůbec nic! Pozemek jsme nekoupili proto, abys ho využívala. Žena si odfrkla, nazvala nás chamtivci a odešla.
