S manželem jsme se seznámili na večírku, kam mě pozvala kamarádka, a já souhlasila, že v pátek večer nebudu sama. Okamžitě jsme si padli do oka a domluvili se, že se sejdeme druhý den po večírku. Tak jsme spolu začali chodit a o šest let později mě požádal o ruku.
V té době jsme měli dobrý stabilní příjem, takže jsme se hned začali snažit o děti. V této fázi jsme však měli určité problémy: dlouho jsme se nemohli stát rodiči. Rozhodla jsem se podstoupit vyšetření, které ukázalo, že jsem naprosto zdravá, a lékař mi naznačil, že by bylo dobré, aby se nechal zkontrolovat i můj manžel.
Myslela jsem si, že pro mě bude nepříjemné a obtížné přesvědčit manžela, aby takové vyšetření podstoupil, ale k mému překvapení dobrovolně souhlasil. O několik dní později si manžel šel pro výsledky vyšetření. Byl pryč tři hodiny, a když se vrátil, byl opilý. Ukázalo se, že manželovi bylo řečeno, že nikdy nebude moci mít děti…
Celou noc jsem přemýšlela o našich možnostech a ráno jsem se pevně rozhodla, že adoptujeme dítě, jehož rodiče ho opustili. Manžel souhlasil, dočasně jsme se přestěhovali do jiného města, aby se o našich plánech nikdo nedozvěděl, najali jsme dobrého právníka, který vyřídil všechny papíry, a po sedmi měsících jsme se s dcerou vrátili do rodného města.
Když byly Alině tři roky, přitížilo se mi. Manžel mě vzal do nemocnice, kde nás uklidňovali, že si opravdu nemám dělat starosti, protože jsem těhotná a potřebuji naprostý klid. Nikdy jsem svého manžela neviděla tak rozzlobeného. Řekl mi spoustu urážlivých slov, práskl dveřmi a nechal mě na oddělení samotnou. Vrátil jsem se domů polomrtvý.
Nevěděla jsem, co mám dělat dál, protože za celý svůj život jsem na nevěru ani nepomyslela, byla jsem věrná svému manželovi a na jiné muže jsem se nepodívala ani koutkem oka. O několik hodin později se můj manžel vrátil s obrovskou kyticí květin. Ukázalo se, že okamžitě zašel na kliniku, požádal o kontrolu archivu a zjistil, že jeho analýza byla zaměněna za analýzu jiného muže. Naše štěstí neznalo mezí.
