Moje dcera chodí do druhé třídy, kterou tvoří 20 žáků. Rodiny jsou různé, pokud jde o jejich finanční situaci, ale je tu jedna rodina, která je velmi chudá. Ten chlapec se jmenuje Štěpán, je velmi milý a jeho maminka je také úžasná. Dřív se jim žilo dobře, ale jednoho dne se hlava rodiny rozhodla, že už ho rodinný život nebaví, a prostě odešla.
Žena ho nahlásila na policii, ale muž znal pár triků: nakonec zaplatil almužnu. Chlapec chodí do školy vždy čistý, ale je vidět, že jeho oblečení je velmi staré. Na tělesnou výchovu nechodí, protože kromě bot nemá žádné jiné boty. Jednoho dne přišla dcera ze školy a řekla, že má velký hlad.- Jak?
Po čtvrté hodině máš oběd. – Dnes jsem nic nejedl. – Proč? Nebylo to dobré? – No… – Vysvětli. -Mami. Vždyť víš, že Štěpánovi nemohli zaplatit ani oběd. Vždycky jedl až po nás, a když dnes přišel do jídelny pozdě, všichni už dojedli a zbyla jen moje porce. Tak jsem mu to všechno dala. Dokonce jsem brečela.
Byla jsem šťastná, že jsem své dítě vychovala správně. Po nějaké době třídní učitelka zorganizovala schůzku. Jedna z matek, nejdrzejší žena ve výboru rodičů, se vyjádřila, že Štěpán sedí vedle jejich dětí a neustále je žádá o jídlo. Přestože jsem mluvila s dcerou a ta mi řekla, že Štěpán si nikdy o nic neříká.
Jedna z maminek, Oksana, jejíž dítě má v jídelně privilegia, viděla, jak moc se Štěpánova matka trápí, a řekla vše: “To myslíš vážně? Sedíme tady a řešíme, jestli je správné pustit Styopa do jídelny, nebo ne? Podívej se na sebe! Co chcete, aby z vašich dětí vyrostlo? Potom otevřela peněženku a položila na stůl několik bankovek s tím, že jsou na Štěpánovy obědy.
Štěpánova matka namítla, ale řetězová reakce se nedala zastavit. Jen ta první žena odmítla přispět, přestože její manžel byl velký podnikatel. Vybrali jsme dost peněz, abychom mohli Štěpánovi kupovat obědy po několik školních let. Jednoho dne přišla dcera ze školy a s radostí mi to řekla: -Mami, věřila bys tomu? Stёpa už s námi obědvá! Je tak šťastný.
