Moje matka mě porodila předčasně. S otcem se vzali, když jim bylo dvacet let. Když mi bylo pět let, otec zemřel. O rok později se matka provdala za jiného muže. Otčíma jsem naštvala a on se tím netajil. Neustále si mě dobíral, vyčítal mi a bezdůvodně mi nadával.
Máma se ho většinou zastávala, když jsem si jí stěžovala, říkala: “No, tak se s tím smiř, přece by ti někdo jen tak bezdůvodně nevynadal, ne?
Ale opravdu to bylo skoro vždycky úplně neoprávněné, protože jsem se snažila být velmi hodné dítě. Moje situace v rodině se zhoršila, když si matka s nevlastním otcem pořídili společné děti.
Nejprve jsem měla sestru a pak bratra.Matka se věnovala mladším dětem a na mě úplně zapomněla. Měla jsem pocit, že mě vůbec nepotřebuje. Byla jsem jen bezplatná služka pro dospělé, která prala, uklízela a vařila. Chtěla jsem toto nevlídné místo co nejdříve opustit.
Moje přání se mi mohlo splnit až po dokončení školy. Ale když mi bylo osmnáct, ukázalo se, že se vůbec nemusím stěhovat. Ukázalo se, že byt patřil mému otci a ten mi ho odkázal spolu se značnou částkou peněz v bance. Sešla se tu moje “milovaná” rodina a oznámila mi to:
-“Nasťo, osmnáct let jsme tě živili, a teď nám musíš přepsat svůj byt, abys nám ho vrátila. Dali mi seznam, který byl sepsán před více než deseti lety. Obsahoval všechny mé výdaje až po školní pomůcky. Všechno jsem zaplatil z peněz z banky. Poté jsem se svými truchlícími příbuznými nekomunikoval. Proč takové příbuzné potřebuji?
