Před šesti lety jsem si začal pronajímat pokoj v bytě. Jsem zde nejstarší obyvatelkou. Měl jsem snad deset různých sousedů. Nikdy jsem nic neviděl, ale ta poslední, Elina, měla něco za lubem. Když jsem se sem nastěhovala, byt byl holý. Proto byla cena tak nízká, a tak jsem souhlasil.
V průběhu let jsem vše zařídil, postavil ledničku, sporák, stůl. Tehdy jsem ještě bydlel sám v bytě. Asi rok a půl jsem neměl žádné sousedy. Když přijeli majitelé bytu, byli překvapeni, že vidí tolik věcí, ale upozornili mě, že mi našli sousedy. Buď se budu muset o všechno, co jsem si koupil, podělit, nebo si to přestěhovat do svého pokoje.
A já nejsem chamtivý člověk.Ať ho používají, ale aspoň to budou normální lidé. Dlouho jsem měl štěstí na sousedy. Samozřejmě nikdo není dokonalý, ale s některými jsem se spřátelila a s jinými jsme se jen zdvořile pozdravili… Ale moje poslední sousedka, Elina, všechno zničila.
Byla to dáma s velkou pompou, a dokonce bylo zvláštní, že se rozhodla pronajmout si pokoj v naší čtvrti. Málokdy jsme si zkřížily cestu, protože jsme měly každý jiný rozvrh. Na sporák jsem používala obyčejnou konvici, ale mívala jsem elektrickou. Šel jsem do kuchyně a viděl jsem, že je tam elektrická. Byla jsem tak šťastná.
Stiskla jsem tlačítko a šla si po svých. Používal jsem ho asi týden. Soused si toho všiml a udělal scénu. Řekla, že jsem dobytek, který narušil její osobní hranice, a že mi zakázala používat její konvici. Nechápala jsem, proč mě napadla. Mohl jsem klidně říct: “Tohle je moje konvice, prosím, už se jí nedotýkejte”.
Mohla říct i bez prosím. Zvolila však třetí možnost: “aby se mých věcí nedotýkaly jejich zpocené ruce”. Pak jsem se opravdu naštvala a rozhodla se, že to tak nechci nechat. To, že neví, že skoro všechno v tomhle bytě patří mně, je její problém.
Konvici si odnesla do svého pokoje a já jsem s pomocí kamaráda za jeden den odnesl všechno z kuchyně, koupelny a chodby do svého pokoje. A těch věcí se nám za ta léta nashromáždila spousta. Jaké bylo její překvapení, když druhý den ráno viděla, že kuchyň je prázdná a v koupelně není ani držák na ručníky.
Celkově se v bytě cítila neútulně. Snažila se křičet, říkala, že si bude stěžovat majitelům. Poradil jsem jí, ať jde rovnou za prezidentem, protože já mám právo zakázat ostatním používat moje věci. Uvidíme, kdo na tom bude hůř. Nakonec se rozhodla, že se brzy odstěhuje.
