V současné době žiji a pracuji ve městě, ale celé dětství a dospívání jsem strávil s rodinou na venkově. Na vesnici jsem zažil první přátelství, první lásku a vždy jsem se rád díval na krásnou krajinu těchto míst. I když je moje práce ve městě vážná a časově náročná, občas si najdu čas, abych navštívil svůj rodný kraj a svou rodinu: žijí tam můj bratr a rodiče.
A tak jsem při své další cestě do vesnice náhodou potkal svou bývalou spolužačku a zároveň bývalou přítelkyni, se kterou jsem chodil, když mi bylo sedmnáct.
Hezky jsme si popovídali a ona mi představila svého syna, ale bylo na tom všem něco divného. Faktem bylo, že mi byl hodně podobný. Nemohl jsem to ignorovat: rysy obličeje, dokonce i postava, byly moje. Už tehdy jsem byl podezřívavý.
Rozhodl jsem se jít dovnitř zpovzdálí, zeptal jsem se jí, kdo je otcem dítěte, a ona řekla, že jeho otec je prostě opustil. Jeho totožnost mi neprozradila, ale nijak jsem na ni netlačil.
Přesto jsme spolu v mládí dělali spoustu věcí, měli jsme se moc rádi a porovnával jsem data – všechno se shodovalo. Navíc mi matka řekla, že měla rozhovor s matkou mé bývalé přítelkyně, kde přiznala, že si myslela, že její dcera je přede mnou v bezpečí, ale když viděla, jak tvrdě pracuji ve městě, tak nějak usoudila, že ona i dítě by pro mě byly jen přítěží navíc.
Výsledkem bylo, že jsem do vesnice přijel sám a brzy nato jsem s manželkou a synem odjel.
