Ludmila a Michail se vzali brzy. V té době jim bylo pouhých 18 let. Byli studenti a bydleli na koleji. Prvních sedm let manželství na děti vůbec nemysleli, věnovali se studiu a kariéře.
Jako své první cíle si manželé stanovili finanční nezávislost a bydlení. Když svých cílů dosáhli, začali uvažovat o dětech.Nemohli však počít dítě. Po šesti měsících neúspěšných pokusů se manželé rozhodli vyhledat lékařskou pomoc.
Testy neodhalily žádné zdravotní problémy. Nakonec to manželé vzdali a rozhodli se dítě adoptovat. Tak se do jejich rodiny dostal Andrij. Chlapce si okamžitě zamilovali jako vlastního. Byl překvapivě inteligentní a pohotový a rychle se v rodině adaptoval.
Ludmila a Míša se vzdali snahy a naděje mít vlastní biologické děti. Jejich nepřítomnost je však už netrápila. Pět let po adopci Ludmila náhle otěhotněla.
Radost manželů neznala mezí. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že žena čeká dvojčata. Nečekala to, ale měla dvojnásobnou radost, jen se bála, že takovou zátěž nezvládne.
Dvě naprosto zdravé holčičky se narodily v termínu. Nyní tvoří velkou a šťastnou rodinu.
