Naši sousedé nejsou úplně normální lidé, protože po nich musíme stokrát opravovat vstupní dveře do domu. Vše začalo před třemi měsíci, kdy se do našeho domu nastěhovala nová rodina. Oba rodiče pracují a mají auto. Sami si koupili třípokojový byt a jejich děti chodí do školy.
Všechno se zdálo být v pořádku. Problémy však začaly, když nás neustále volali interkomem, abychom jim otevřeli dveře. Všichni jsme pochopili, že se stěhujeme, ale ještě ne ke klíčům a interkomu. Ale takhle uběhly tři týdny.Celý dům byl unavený z celodenního otevírání dveří.
Děti tedy šly do školy, pak se vrátily, šly na procházku a zase se vrátily. A neustále volají svým sousedům. Je opravdu tak těžké vyrobit pro každého klíče od interkomu, nebo je pro ně pohodlnější, když jim otevře někdo jiný? Ale po měsíci nám došla trpělivost a lokaje jsme si nenajali.
Všichni obyvatelé se tedy dohodli, že už jim nebudou otevírat. Zejména přes den zůstávají v domě matky s dětmi nebo starší lidé, kteří jsou z těchto nekonečných volání do interkomu nejvíce unaveni. Pak začali sousedé dávat pod dveře kamínky nebo kazit magnet, takže se přestaly zavírat úplně.
Nejsme s tím spokojeni, protože rodiče mají ve vchodu kočárky a kola. Už jsme se s celým domem vyštípali, abychom jim koupili klíče od interkomu, ale po týdnu se jim to všechno ztratilo. Znovu začali zvonit na dveře sousedů.
Obrátili jsme se jako dům na okresního policistu, ale ten řekl, že nemáme žádné důkazy o tom, že by zvonek poškozovali právě tito sousedé. Opraváře interkomu už nebaví k nám pokaždé jezdit a opravovat ho. A my už nevíme, co si počít s našimi sousedy.