S manželem pracujeme na dálku. Včera jsme zůstali dlouho vzhůru, dokončili a odevzdali projekt. V jednu ráno jsme šli spát. Náš syn je na dovolené. Nic tedy nevěstilo nic dobrého pro brzké probuzení. Byli jsme si jisti, že se ráno dobře vyspíme. Ale nebylo tomu tak.
– Anno, ahoj! Už je to dlouho, daří se ti dobře? Volal mi bratranec, který bydlí ve vesnici. Je to daleko. Dvě časová pásma daleko. Ale i s ohledem na časový rozdíl je telefonát v šest hodin ráno příliš.- Galjo, chceš hodinky? Podívej se na čas.
Ještě jsme se neprobudili, takže pokud je to naléhavé, mluvte s námi. Pokud to není aktuální, zavolejte mi později. Za šest hodin. – Všichni jsme vzhůru už dvě hodiny. Naše zvířata nás nenechají spát. To vy, lidé z města, spíte až do oběda. Co tam děláte, že jste unavení?”
Halyna dál žvatlala: “Pracovali jsme na jednom projektu až do jedné do rána. “Ty jsi ta, která chodí spát se slepicemi ve vesnici, takže vstáváš brzy,” odpověděla jsem a zašeptala: “Máme s manželem skvělý nápad. Chceme vás navštívit. Na dva týdny.
Jsme unavení, chceme si odpočinout. Naše tchyně se postará o dobytek. Už jsme se dlouho neviděli a budeme mít příležitost si popovídat. Jo. Ona a její manžel se rozhodli. Pravděpodobně si už sbalili kufry. A můj a manželův názor je vůbec nezajímá.
Galina a její manžel k nám jezdí pravidelně, třikrát do roka. Nikdy jsme je nenavštívili. – Galino, s manželem se chystáme k vám na návštěvu. Chceme si odpočinout od městského dusna. Zavolám ti později,” řekla Galina a zavěsila.
O dvě hodiny později zavolala zpátky a řekla, že její manžel je nemocný, takže bychom k nim neměli chodit. Když půjdete k nám, její manžel je nemocný, a když nás pozvete na návštěvu, její manžel je nemocný. Lže. Neměl jsem v úmyslu k nim jít. Jen jsem varoval před otravnými příbuznými.
