Vyrůstala jsem na malé vesnici, vždycky jsem snila o tom, že vyrostu a přestěhuji se do města, abych měla od všeho pokoj, a tak jsem se vždycky snažila pilně studovat. Když jsem dokončila školu, rozhodla jsem se přihlásit na institut.
Přestěhoval jsem se do města, složil přijímací zkoušky, pronajal si pokoj a můj studentský život začal. Zpočátku to bylo velmi těžké. Abych nemusela žádat matku o peníze, začala jsem pracovat a zároveň studovat, abych získala titul.
A tak jsem vystudoval vysokou školu a našel si práci s dobrým platem, i když jsem musel pracovat sedm dní v týdnu a neustále cestovat na služební cesty, ale měl jsem sen – koupit si vlastní byt. A tak se mi o několik let později podařilo splnit si svůj vytoužený sen.
Mohl jsem si koupit vlastní byt a auto. Když jsem přijel do své vesnice, všichni sousedé se střídali a říkali mé matce, že mám velké štěstí, že mám takovou práci. Každý ze sousedů považoval za svou povinnost probírat se mnou můj plat a osobní život, a když jsem se ptal, jak vědí, že vydělávám hodně peněz, dívali se na mou matku.
Samozřejmě jsem pochopil, že to byla moje matka, kdo se sousedům chlubil, kolik vydělávám. Jednoho dne mi zavolala sousedka a řekla mi, abych našel práci pro její dceru, která teprve vystudovala odborné učiliště. Řekl jsem jí, že si práci může najít sama na internetu.
Byl jsem tak naštvaný, že sedí sami na pohovce, nechtějí nic dělat a dívají se na mě, jako bych jim měl pomáhat. Další sousedka si říkala o velký sous vide. Proč bych jim měl pomáhat? Rozhodl jsem se, že s nimi navždy přeruším veškerou komunikaci.
