Můj život se nijak nelišil od života ostatních žen. Narodila jsem se a vyrostla v rodině inženýrů. Měli jsme dobrý život. Rodiče se o mě nestarali, snažili se ze všech sil, abych dostala vysokoškolský titul a měla všechno. Snili o tom, že si vezmu slušného muže.
Byla jsem výborná studentka. Po maturitě jsem nastoupila na univerzitu. V posledním ročníku jsem potkala jednoho kluka a zamilovala se do něj. Byl velmi přitažlivý a svědomitý. Seznámili jsme se na večírku, který pořádala moje kamarádka. Bylo nám spolu dobře a on si vzal moje číslo. Celý večer jsem myslela jen na něj. Čekala jsem na jeho telefonát.
Druhý den zavolal. Začali jsme spolu chodit. Začali jsme bouřlivý románek. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Seznámil se s mými rodiči a často nás navštěvoval. Dostala jsem diplom a zažádali jsme o zápis do matriky. Později jsme si domluvili datum svatby.
Po obřadu jsme se vydali na svatební cestu. Měl byt a my jsme se k němu nastěhovali. Našla jsem si práci. Zpočátku jsme neplánovali mít děti. Když jsem dostala první plat, prostřela jsem slavnostní stůl a koupila manželovi košili a tašku pro sebe.
Manželovi se ale moje překvapení nelíbilo. Domníval se, že rodinný rozpočet by měli spravovat muži, protože ženy peníze vyhazují. Slíbila jsem manželovi, že s ním v budoucnu budu probírat všechny výdaje, ale brzy jsem si uvědomila, jakou jsem udělala chybu.
Pokud jsem si chtěla koupit punčocháče, musela jsem dokázat, že je opravdu potřebuji. Kolegyně mi poradily, abych se nechala ostříhat. Chtěla jsem si koupit novou pračku, protože ta stará byla rozbitá. Ale byla jsem odmítnuta.
Zato můj muž utrácel peníze za své radosti, kupoval si nové věci. Ukázalo se, že máme společný rozpočet, ale utrácí ho jen můj muž. Uvědomila jsem si, že s takovým mužem nechci žít. Sbalila jsem si věci a odjela k rodičům; za pár dní jsem podala žádost o rozvod.
