Saša se rozhodl vzít si Světlu. Ta pocházela z početné rodiny a pracovala jako zdravotní sestra na klinice. Ve volném čase se starala o své babičky. Její plat byl nízký, a tak se Sveta oblékala velmi skromně. Saša pocházel z bohaté rodiny. Jeho dědeček byl generál, jeho otec vybudoval firmu a Saša měl vlastní podnik.
Všichni jeho příbuzní Sašu odrazovali od toho, aby se oženil se Světlou: -Uvidíš, že ti sebere všechny peníze. Podá žádost o rozvod a bude se soudit o polovinu,“ říkaly Sašovy sestry. – „Nežila bohatý život, nebude vědět, kdy si uvědomí, že má spoustu peněz, a přestane pracovat.
Bude po tobě chtít každý den víc a víc. A když se z toho bastarda narodí dítě?“ – rozhořčovali se rodiče. Jen babička říkala, že Svitlana má čistou duši. Že je to hodná holka a že se od ní celá rodina musí ještě učit. Saša se vdala. Kupodivu Svitlana nepřestala pracovat a nechtěla po Sašovi peníze.
– „Proč stále nosí tak ostudné šaty? Jsou to hadry. Copak neví nic o módě?“ ptaly se sestry. ‚Prostě se tak cítí,‘ odpověděla Saša. Po nějaké době babička onemocněla a potřebovala ošetřovatelku, a tak se Světlana rozhodla pomoci.
– „Jsem přece zdravotní sestra a často jsem se o babičky starala,“ nabídla se Světlana. – „Udělala to schválně, aby se přiblížila babiččinu dědictví. To je ale mazaná,“ šeptaly si sestry. Babička se rychle opravila a se Světlou se spřátelila ještě víc.
Byla pro ni paprskem laskavosti a štěstí v celém domě. Nikdo v rodině jí nevěnoval tolik času a pozornosti jako Sveta. Ale Sašu začal prostý rodinný život nudit: „Je mi smutno, kéž by to nikdy nezačalo,“ řekl Saša, „jsi blázen, tak čistou a upřímnou dívku už nikdy nepotkáš,“ řekla babička. Saša se se Světou skutečně rozešel.
A k překvapení všech Světla po Sašovi nechtěla ani halíř. Odstěhovala se do jiného města. Po nějaké době Sašina matka onemocněla. A sestry si okamžitě vzpomněly na Světlanu. Pomohla jejich babičce tak rychle se postavit na nohy, a tak by pomohla i jejich matce.
-“Svitločko, drahá, vzpomínáme si, jaká jsi dobrá duše. Prosím tě, pomoz nám, maminka je tady nemocná,“ začaly sestry, “já bohužel nemůžu. Jsem už vdaná a bydlím v jiném městě. Je v devátém měsíci těhotenství. Tak hodně štěstí při hledání dobré pečovatelky.
Mohu vám jen poradit, abyste s maminkou trávily více času, třeba jí to pomůže,“ odpověděla Světlana a vypnula telefon. – „Říkala jsem ti, že je podezřelá,“ pokračovala sestra. – „Ty ničemu nerozumíš,“ řekla babička. „A Saša si vzal nevěrnici, která ho po měsíci okradla a odjela do jiné země. A nikdo ji nemohl najít. Saša dlouho litoval, že Světlu postrádá.
