Rozvedla jsem se před čtyřmi lety, když se mi právě narodila dcera. Manžel si moc přál kluka a po narození dcery mi hned řekl o své přítelkyni a o tom, že čeká kluka. Rozešli jsme se. Nyní pracuji na volné noze. Přestože vydělávám slušné peníze, mám málo času na odpočinek.
Ještě že mám maminku a kamarádky, které mohou vzít dceru na procházku, vzít ji na hřiště, protože já na to nemám vůbec čas. Před několika měsíci mi sestra řekla, že v létě pojedou na dovolenou. Měla jsem velkou radost, když jsem zjistila, že jedou na dovolenou k moři. Požádala jsem ji, aby vzala i mou dceru. Ale samozřejmě jsem ji nechtěla zadarmo.
Nebylo by pro mě těžké pokrýt všechny výdaje mé dcery. Byla u nich její tchyně, tak jsem si myslela, že to pro ně bude snadné, aby se s dcerou vyrovnali. Moje sestra má dvouletého syna a dceři jsou čtyři roky. Kdyby jela na dovolenou sama se synem, nikdy bych jí nenavrhla, aby s sebou vzala mou dceru.
Ale protože její manžel a tchyně byli poblíž, myslela jsem si, že to pro ně bude snadné. Sestra mě odmítla. Byla jsem šťastná, protože kdykoli potřebovala mou pomoc, byla jsem jí k dispozici. Často u mě nechávala své dítě.
I když je pro mě těžké starat se o dvě děti a pracovat, vždy se snažím pomáhat. Říká, že její manžel nechce brát cizí dítě s sebou na dovolenou. Když ale syna nechávají u mě, z nějakého důvodu mi není cizí. Před dvěma týdny se vrátili z dovolené a moje sestra mě požádala, abych se o dítě postarala.
Víte, jejich přátelé je pozvali na dva dny na dovolenou na venkov. Odmítla jsem. Byla jsem zvyklá dělat všechno, i když to bylo nepříjemné. Vždycky jsem souhlasila, ale teď už v tom nevidím smysl. Když to může udělat ona mně, proč ne já?
Urazila se na mě a teď se mnou nemluví. Říká, že dělám špatnou věc. A když jí připomenu situaci s mořem, řekne, že to byl jiný případ. Ale já v tom nevidím rozdíl a myslím si, že dělám správnou věc.
