Na svého otce si nepamatuji, opustil nás, když jsem byla malá. Zmizel z našeho života, nikdy nezavolal, nikdy nepřišel. Později jsme zjistili, že žije v jiném městě, podruhé se oženil a jeho žena čeká dítě. Matka mě neměla ráda, veškerou pozornost věnovala mé sestře.
Zlobila jsem se na matku, protože jsem potřebovala mateřskou lásku, ale nedostávala jsem ji. Když jsem dokončila školu, odešla jsem z domova. Myslím, že jim to bylo jedno, dokonce byli trochu rádi, že odcházím. Našla jsem si práci a začala si šetřit peníze na studia. Tvrdě jsem pracovala.
O rok později jsem nastoupil na univerzitu, na právnickou fakultu. Mým dětským snem bylo stát se právníkem. Matka mi nikdy nevolala, nezajímalo ji, kde bydlím a co dělám. Byl jsem pro ni prázdné místo a to mě děsilo. Občas jsem jí zavolal, přece jen to byla moje matka a já ji měl v hloubi duše rád.
Ale zajímala ji jen jedna věc – jestli mám peníze, říkala, že moje sestra potřebuje finanční podporu. V prvních letech jsem sotva přežívala sama, neměla jsem žádný příjem a žila jsem v nelidských podmínkách. Nakonec jsem si našla práci. Nevím, jak se o tom matka dozvěděla a začala požadovat peníze.
Nejdřív mě o pomoc požádala, pak ji začala vyžadovat. Snažil jsem se pomáhat, posílal jsem peníze, ale pak mě neustálé žebrání přestalo bavit a přestal jsem s matkou komunikovat. Vzpomněla si na mě, jen když potřebovala peníze. Sestra se vdala, pak se rozvedla, našla si druhého manžela a zase se rozvedla.
Teď má dvě děti od různých mužů. Má hroznou povahu a není divu, že ji manželé opustili. Před půl rokem jsem zjistila, že můj dědeček zemřel a odkázal mi dědictví. Řekl mi o tom notář. Dozvěděla se to moje matka a začala naléhat, abych se dědictví vzdala a dům dala sestře, že prý má děti a nemá kde bydlet. Řekl jsem jí, ať si trhne nohou.
