Manžel mě na letišti nečekal a já jsem za to moc ráda. Změnilo mi to život. – Igor, ahoj. Nepřijel jsi za mnou na letiště. Co se stalo tentokrát? – Promiň, zůstala jsem doma. Bylo mi špatně. Už několik let jezdí Inga a Ihor na dovolenou sami, protože jim práce nedovoluje jet spolu.
A pokaždé, když se Inga vrací z dovolené, předem se domluví, že ji Igor přivítá na letišti. A už popáté jde Inga do čekárny, ale on tam není. Svého muže miluje, ale zdá se, že tentokrát je zklamání nevyhnutelné. <<“Když tě člověk miluje a stýská se mu, přijde ti naproti s květinami v rukou.
Na tuhle chvíli se pokaždé těším. Hledat jeho tvář v davu je okamžik lásky. Včera mi šťastným hlasem řekl, že se se mnou určitě setká. Asi mě nemiluje… >> – Je brzy? Promiň, ale všiml jsem si, že jsi rozrušená, a rozhodl jsem se přijít se podívat, jestli jsi v pořádku.
Inga se na něj podívala a její oči mu prozrazovaly, že je velmi smutná a potřebuje podporu.„Právě jsem se vrátil ze služební cesty a moje auto stojí na parkovišti. Inga souhlasila a poslušně ho následovala.“ – Jmenuji se Artem a ty? – Já jsem Inga. Jel jsem na dovolenou k moři.
Manžel mi slíbil, že za mnou přijede, ale nepřijel. – Opálení ti sluší. Nedělej ukvapené závěry o svém manželovi. Možná se něco stalo. -Říkal, že je mu špatně. -Vidíš. Než přijela Inga, Igor musel odstranit všechny důkazy, které by dokazovaly, že včerejší noc strávil s někým jiným.
Inga vešla do bytu a on seděl u svého notebooku. – „Ahoj, ty jsi tady? Chyběl jsi mi. – Všude je cítit alkohol. Už chápu, proč ses nudil. Na co jsi kladl důraz? Možná jsi s někým byl? -Byl jsem se Serjožou. Včera přišel, nemohla jsem ho odmítnout. Mrzí mě, že jsem se s ním nesetkala.
Volala mi přítelkyně Inga, Serjožova žena. – Příteli, závidím ti. Musíš mít zlaté opálení. Už se tak těším na výlet s manželem. Je u mé mámy na venkově.Za měsíc se vrátí a pojedeme taky.“ – Počkej. Kdy odjel? – Asi před týdnem, proč? – Nic. Zavolám ti později, ano?
Šla do ložnice a na nočním stolku našla krabičku se světlou rtěnkou a pudrem. – Igore, co je to? – Ptáš se mě? „To ty se líčíš, takže je to tvůj make-up,“ zažertoval, protože ani nevěděl, že není její. – „Já nenosím tak výraznou rtěnku, to není můj styl,“ Igor se odmlčel, neměl co říct, „nemusíš nic říkat.
Sbal si věci a vypadni odsud. Druhý den si šla Inga nechat udělat účes. Vždycky jezdí opatrně, ale tentokrát ne. Její myšlenky byly chaotické, představovala si svého manžela z cizího domu, v jejich ložnici. V jednu chvíli se vzpamatovala a rozhodla se zastavit a neohrožovat svůj život. – Ingo, jsi v pořádku?
Všiml jsem si tvého auta, to vždycky jezdíš tak nebezpečně? Inga mu řekla, co měla na srdci. Bylo to tak zvláštní. Ještě nikdy se cizímu člověku nesvěřila se svými problémy. – Neboj se, teto. Všechno bude v pořádku. Promiňte, jdu pozdě na důležitou schůzku.
Hlavní je, že jsem byla ve správný čas na správném místě.“ – Moc ti děkuji, Arteme.Uplynuly další dva týdny a Inga měla opět problémy. Přišla po práci domů a chystala se jít na horu, když se ozval známý hlas: „Dobrý večer, Ingo. Podívala se nahoru a tam stál Artem.
-“Artem? To jsi ty. Co tady děláš?“ – Cítila jsem, že máš zase problémy, a rozhodla jsem se přijít. Je to tak? – Bohužel ano. Vždycky se objevíš v pravou chvíli, když to potřebuji. – Ano, můj anděl strážný mi říká, že potřebuješ pomoc. Proto přicházím. Co se děje?
Volal jí manžel a požadoval půlku bytu. Byt jejích rodičů. S Ihorem už byli manželé, když Ingině zemřeli rodiče a ona dostala byt. – „A teď říká, ať se vzdám bytu a dám mu půlku peněz, nebo se ke mně nastěhuje se svou přítelkyní. Mám ve firmě dobrého právníka.
Ten se o to postará. Ujišťuji tě, že si byt necháš. A tak se také stalo. Inga si byt nechala a Igor jí už nikdy nezavolal ani ji neobtěžoval. Artem pozval Ingu do restaurace, aby oslavili jeho vítězství: „Ingo, chci na tebe pozvednout sklenku.
Opravdu si přeji, abys už nikdy neměla žádné problémy. A pokud je budeš mít, chci je vyřešit za tebe. Už dávno jsem si uvědomil, že tě miluju. Vezmeš si mě?“ ‚Artěm,‘ řekla Inga. Nečekala to, ale byla moc ráda, protože i ona měla Artema ráda. „Samozřejmě, souhlasím, protože tě za mnou poslal sám anděl strážný.
