Kátina nejlepší kamarádka Anna ji pozvala na oslavu svých padesátých narozenin. Aňa byla úspěšná. Byla vdaná. Žila ve městě. Měla salon krásy. Potom však zůstala milá a prostá, stejně jako když byla studentkou. Kátě se v životě tolik nedařilo, její manželství ztroskotalo.
Rozvedli se, když byly jejímu synovi Maksymovi dva roky. Odstěhovala se do domu svých rodičů na vesnici. Katia si tam našla práci. S pomocí rodičů vychovávala svého syna. Maksym už byl student. Katia pracovala v zemědělském podniku. Každý den trávila pod sluncem na poli, kde vedla evidenci kombajnů.
Když ji kamarádka pozvala na výročí, byla trochu v rozpacích:- Aničko, je mi to tak trapné, ale stydím se takhle vyjít na veřejnost. Zčernala jsem od slunce. – Poslyš, Káťo, ty jsi fakt divná! Právě jsem se vrátila z Cannes a ty ses opálila zadarmo.
„Prostě řekneš, že ses opalovala u moře, jo?“ řekla Káťa. Když byla Káťa u Anyi doma, Anya si všimla jejích jednoduchých šatů. Vzala ji ke kadeřnici a dala jí jedny ze svých šatů. Káťa se okamžitě rozzářila: „Vidíš? Ještě dnes ti najdeme manžela! Šly do restaurace. Káťa už dlouho nebyla v takové společnosti. Cítila se nesvá a vyšla na balkon.
– „Kde ses opalovala?“ ozval se někdo za ní. Přistoupil k ní docela pohledný muž středních let. „Na poli,“ odpověděla Káťa stručně. „Žala jsi pšenici?“ zažertoval. „Jen abys věděla, na to už jsou kombajny.“ „Takže ty jsi kombajnérka? Zasmáli se. A rozhovor začal.
Oleksij měl k tématu sám blízko, prodával zemědělské stroje. Povídali si celý večer. Káťa se vrátila do vesnice a dlouho o něm přemýšlela. O několik dní později přijelo do její vesnice neznámé auto. Ukázalo se, že to byl Oleksij. V tu chvíli přišel telefonát: „Káťo, Alexej se mě ptal, kde tě najde. Zdá se, že je do tebe zamilovaný! Káťa vykřikla štěstím.
