Poté jsem souhlasil, že budu pracovat místo svého kolegy. Převzal jsem všechny jeho povinnosti, kromě své hlavní práce. O zvýšení platu jsem snil už dlouho a šéf mi řekl, že se tak stane. Byl to nový šéf, nikoho z našeho týmu ještě neznal.
Vybrali si mě, protože ta práce vyžadovala specializovaného zaměstnance, nikdo jiný ji nemohl dělat. Pracoval jsem tři měsíce, na plat jsem se neptal, šéf mlčel. Už jsem to nevydržel a zeptal se. – „Zatím vám nemůžeme dát plat. -Šéf odpověděl. -Kdy to bude?
-Když budou peníze.A pak mi došla trpělivost, měl jsem špatnou náladu, stejně jako můj šéf, ale uplynuly tři měsíce, není normální nechat zaměstnance tak dlouho bez výplaty. -Takže žádné hlášení nebude. Zprávu neuvidíte, dokud mi nedáte plat.
-Kde vám teď seženu peníze? Zbláznil jste se?“ odpověděl mi šéf. Mimochodem, protože jsem se na začátku nezeptal na plat za své nové povinnosti, nevěděl jsem, kolik budu za tři měsíce dostávat. – „Kolik mi dáte?“ – našel jsem si čas se zeptat, právě jsem vyšel z kanceláře Andreje Ivanoviče.
Teď na to nemám čas. Mám teď problémy. Vytáhl jsem původní dokumenty, se kterými jsem pracoval, a všechny je vysypal na šéfův stůl.- „Budete mít problémy, když dám výpověď. A budeš se s nimi muset vypořádat sám. Není tu nikdo, kdo by to mohl udělat, jen já.
Zamkl jsem dveře do kanceláře, vždycky jsem o tom snil. Bylo to samozřejmě děsivé, takhle s ním ještě nikdo nikdy nemluvil. Už druhý den si našel kolegu, mého přítele a kolegu na částečný úvazek. Podle příkazu svého šéfa mě nemohla požádat o pomoc.
Ale moje povinnosti začal okamžitě kontrolovat, hnidopich za hnidopichem. Už jsem to nemohla vydržet a napsala jsem výpověď. Navíc jsem měl dvě nabídky z jiných míst. Mohl jsem klidně odejít, což jsem také udělal. O tři dny později mi zavolal šéf a nabídl mi nepředstavitelný plat, abych se vrátil. Ale princip je princip. Nejdřív je třeba se k mé práci chovat slušně.
