Nechtěl jsem jet k rodičům, protože jsem 31. prosince pracoval a nestihl bych se tam včas dostat. Nechtěla jsem se setkat ani se svými přáteli. Byly to všechno ženy z rodiny. Vždycky si připíjely na to, že jsem potkal tu pravou. Tak jsem si našel tu nejlepší možnost.
Řekla jsem rodičům, že Nový rok slavím s kamarádkami, a pověděla jsem jim o společné romantické večeři. Začali se mě vyptávat a já na to nebyla připravená, tak jsem jim slíbila, že jim všechno řeknu po svátcích. Po práci jsem uvařila spoustu jídla a prostřela krásný stůl pro dva.
Říkala jsem si, že když už budu lhát, tak až do konce.Udělal jsem tedy několik fotek stolu a zveřejnil je na Instagramu s popiskem: „Budeme jíst celou noc!“ Začaly mi chodit různé komentáře typu „hodně štěstí“ nebo „nikdy se nerozváděj“.
V tu chvíli jsem se dívala na svou sněhobílou kočku Van, přezdívanou Saša. My dva to spolu oslavíme,“ řekla jsem na jeho adresu. Když do Nového roku zbývala půlhodina, někdo zaklepal na byt. Myslel jsem, že je to soused, ale byl to muž v modré bundě a nejspíš trochu opilý. Ale asi jsem si spletl dveře.
„Tohle není osmý byt, že ne?“ řekl. „Pospěš si, nebo se na Silvestra ocitneš u dveří,“ usmála jsem se na něj. “A ty jsi sám? Je brzy, takhle by to být nemělo. Víš, mám pocit, že tenhle rok bude pro tebe ten nejlepší. Určitě najdeš toho pravého.
Šťastný nový rok,“ řekl a vyběhl nahoru a potácel se. Zapomněla jsem na něj. Nikdy nevíte, co říká člověk, který není při smyslech. Ale všechno se stalo přesně tak, jak řekl. O tři měsíce později jsem potkala muže svých snů.
Připravovali jsme se na svatbu. Jsem v sedmém nebi štěstím. S Antonem už přemýšlíme o dětech, on chce tři a já dvě. Kamarádky mi to přejí, myslí si, že jsem s ním oslavila Nový rok, a nikdo netuší, že jsem je podvedla.
